Dne 5. srpna 1939 zavírá ředitel pařížského Louvru Jacques Jaujard nečekaně muzeum, údajně kvůli práci opravářů. Celé tři dny a tři noci stovky pracovníků muzea a dobrovolníků pečlivě zabalují umělecké poklady do dřevěných beden. Jak mohl Jaujard vědět, že za pár dní vypukne válka?
Mistrovská díla jsou označena podle stupně důležitosti: žluté kolečko je určeno velmi cenným uměleckým kusům, zelené nejdůležitějším mistrovským dílům a červené pro poklady světového umění.
Bílá bedýnka s Monou Lisou od Leonarda da Vinciho (1452 – 1519) je označeno třemi červenými kolečky!
Louvre je prázdný!
Jednoho srpnového rána se rozjíždí konvoj 203 vozidel, převážející 1 862 bílých dřevěných beden. Auta míří na stovky utajených zámků ve Francii, kde mohou být ukryty v anonymitě a bezpečí.
Po porážce Francie v roce 1940 přichází do Louvru na inspekci hrabě Franz Wolff-Metternich, kterého Hitler jmenuje vrchním dohlížitelem nad francouzskými uměleckými sbírkami. Do deníku si Jaujard poznamená: „Metternichovi se zjevně ulevilo, že našel Louvre prázdný!“
Ani jedno poškození
Podobně jako mnoho dalších německých aristokratů není Metternich členem nacistické strany a snaží se zachránit francouzské umění před chamtivými nacisty, jak dlouho to jen jde.
V roce 1944 před vyloděním Spojenců Jouard úzce spolupracuje s francouzským hnutím odporu. I díky jeho členům se po válce všechna díla pomalu vracejí do původních muzeí, aniž by bylo jediné poškozeno!
