Jedno okřídlené rčení tvrdí, že nejkrásnější zrakové vjemy nám svět nabízí, pokud sedíme na koni. Troufneme si nesouhlasit a nabídneme jinou alternativu. Prožili jsme ji všichni, jen jsme na ni jaksi zapomněli… Všechno bylo nové, starostí málo, lásky přehršel.
Kdy? V časech, kdy jsme cestovali jako páni a dámy, a to v dětském kočárku.
Hodně lidí sbírá staré automobily, motocykly, jízdní kola. Jen velmi málo sběratelů však žije historií dětských kočárků.
Když ke sbírce kočárků přidáte i kolekci panenek a patentních listin, je před vámi krásné a jedinečné muzeum, které kombinuje poetiku dětství, technickou preciznost a kreativitu. V jakém městě takové originální muzeum objevíme?
Kočárky, panenky i patenty
Muzeum kočárků, panenek a patentních listin se nachází ve východočeském Náchodě. Nabízí patrně jednu z největších evropských sbírek historických dětských kočárků.
Muzejní exponáty zahrnují období od poloviny osmnáctého století až do sedmdesátých let století minulého. Jak se ale kočárky, panenky a patentní listiny ocitly pod jednou střechou soukromého muzea manželů Josefa a Romany Hendlových?
„Na počátku byla malá sbírka kočárků a panenek jako výsledek záliby mojí manželky. Jak se sbírka rozrůstala, hledali jsme způsob její prezentace. Patentní listiny?
S těmi jsem se potkal, když jsem pátral po technických specifikacích starožitných kočárků,“ vysvětluje Josef Hendl. Právě spojení kočárků, panenek a patentních listin v jednom muzejním prostoru je zcela unikátní a raritní. Návštěvník zde nalezne řadu kuriozit.
V rámci patentních listin se jedná například o dokumenty získané ze Spojených států. Jsou z poloviny devatenáctého století a týkají se žhavých novinek – ponorek. Ne nadarmo to vnímavému návštěvníkovi připomene ten báječný svět z románů Julese Verna.
Expozicí v dětském kočárku?
Stovky kočárků a panenek, tisíce patentních listin. Tato kombinace vytváří ve dvou podlažích muzea velmi působivý prostor.
Za vším pak stojí obrovský entuziasmus a sběratelské nadšení manželů Hendlových, kteří proměnili svoji zálibu v hojně navštěvované muzeum.
Právě v jeho prostorách si uvědomíte, jakým vývojem prošel dětský kočárek v proudu času a jaké technické inovace jeho vývoj ovlivňovaly. Kočárky velké i malé, z francouzského zámku i americké domácnosti, ze dřeva i kovu.
Panenky roztomilé i vážné, patenty úsměvné i hrozivé (ty z vojenských archivů). V muzeu to doslova voní historií. Co chybí k dokonalosti?
Navzdory doporučenému počtu kroků pro dospělého za jeden den vás napadne, že pohled na takovou zajímavou sbírku by byl určitě z bezpečí a pohodlí dětského kočárku.
Pokud byste opravdu vyžadovali obligátní pohled z koňského hřbetu, jeden houpací kůň se v expozici rovněž nachází. Má to háček… Nejsme děti! Škoda, co říkáte?
