Listopad 1869. V Egyptě je slavnostně otevřena stavba, která ve své době nemá obdoby: Suezský průplav. Kanál, který propojil dvě moře, ovšem nevznikal vůbec snadno.

V březnu 1859 začíná na středomořském pobřeží stavba, která je dodnes jedním z největších zásahů do přirozené krajiny všech dob. Na vybudování Suezského průplavu, který propojuje Středozemní a Rudé moře, se během jedenácti let střídá 1,5 milionu dělníků, kterým vozí vodu a jídlo kolem 1800 velbloudů. Pracovní podmínky jsou otřesné. Kanál je zpočátku hlouben ručně a při práci umírá údajně až několik desítek tisíc lidí.

Britský dohled

Přesto je vše nakonec dokončeno. Egypt se těší na obrovské příjmy do pokladny. Vždyť průplav umožňuje lodím cestujícím mezi Evropou a Asií zkrátit si cestu o tisíce kilometrů! Jenže jeho provoz je náročný a Egypt se paradoxně ocitá na pokraji bankrotu. Dohled nad průplavem proto ekonomicky i vojensky přebírá Velká Británie a udrží si ho až do roku 1951.

Letos byl rozšířen

Další kapitola z historie tohoto monumentálního lidského výtvoru byla napsána letos v létě. To skončilo velké rozšíření průplavu, díky čemuž mohou nyní kanálem proplouvat 95 procent největších lodí světa. Strategický a ekonomický význam stavby tak ještě vzrostl. Ostatně egyptské hospodářství je na průplavu dnes částečně závislé.