Vyměnili kabáty a vězeňský lágr za lepší podmínky. Daleko od svých domovů vytvořili Gruzínci prapor podpůrných jednotek bojujících za Německo, dřívějšího nepřítele. Ke konci války ale na nizozemském ostrově Texel otočili podruhé. Teď šli Němce zabíjet.
Všichni sovětští vojáci od roku 1940 skládali přísahu, že „vzdát se znamená smrt!“ Josif Stalin (1878–1953) o rok později neústupnost podpoří rozkazem číslo 270, podle kterého se stane zrádcem každý, kdo se nechá zajmout, i voják v bezvědomí.
Jasný výběr
Zrádci se stali desetitisíce mužů i Stalinovi krajané – gruzínští Sověti. Tím spíš, když v zajetí, kde museli bojovat každodenně o život, souhlasili, že budou dál bojovat na straně Německa.
Jsou umístěni daleko od domova, na ostrov Texel kousek od Nizozemska do zajateckého tábora, kde měli sloužit jako podpůrné bojové síly.
Poslední evropské bojiště
V noci ze 4. na 5. dubna 1945, na samém konci války, ale povstalci a na krátkou chvíli ostrov ovládli. Tu noc zabili přibližně 400 Němců. Jenže se jim nepodařilo obsadit námořních baterie na severu a jihu ostrova.
Němci doplnili zálohy a po týdnech tvrdých bojů získali ostrov zpět. Gruzínské povstání v Texelu skončilo 20. května 1945, proto se používá termín „poslední evropské bitevní pole“. Zemřelo 120 Tesslanů, asi 800 Němců a 500 Gruzínců. Se zbylými se po válce vypořádal Stalin.
