Vědce už dlouho trápí otázka, kdo vyrobil záhadné pravidelné kopečky vysoké až kolem dvou metrů v odlehlých mokřinách Kolumbie a Venezuely. Jasně jsou vidět z letadla, a dokonce i z vesmíru! Jsou to snad prastaré zarostlé stavby neznámé indiánské kultury?

O těchto útvarech se poprvé objevují zprávy již ve 40. letech minulého století, ale vše je zahaleno v mlze.

Bioložka a půdní specialistka Anne Zangerléová z německé Technické univerzity v Braunschweigu se o záhadných mohylách, které místní nazývají surales, dozví před několika lety od vědců, kteří je zahlédli z letadla.

Kopečky jí nedají spát, a tak po nich začne v parných tropických mokřinách v rozsáhlém povodí řeky Orinoko pátrat.

Jsou rozlehlejší než Irsko!

Po podrobném výzkumu se ukáže, že surales se rozkládají na rozloze zhruba 75 000 km2, což je o něco víc než velikost Irska! Mají různou velikost i tvar a jejich hustota na odlišných místech silně kolísá.

Ty nejmenší kopečky měří v průměru kolem půl metru a jsou vysoké jen 30 cm, největší se vypínají do výšky více než 2 metrů a mají průměr kolem 5 metrů. Někde jsou surales řídce rozptýlené, jinde téměř splývají.

Půdu nikdo nekultivoval

Vzhledem k tomu, že původní indiánští obyvatelé Jižní Ameriky měli ve zvyku stavět velké hliněné stavby, mezinárodní tým se nejprve zaměří na výzkum, zda to nejsou zbytky staveb dávné civilizace nebo díla jejích farmářů.

Ale analýza malých částí rostlin z fosilií potvrdí, že tuto půdu po tisíce let nikdo nekultivoval. Teprve další rozbory ukážou, že vysoké procento mohyl tvoří výkaly žížal! Stavby mají na svědomí neobvyklí architekti: obří žížaly druhu Adiorrhinus! Dorůstají do délky až 1,5 metru.

Architektonický div

Tito bezobratlí živočichové mají ve zvyku držet se jednoho místa a vylučují tu i exkrementy bohaté na živiny. Jakmile kopečkydosáhnou dvoumetrových výšek, jsou nestabilní a zbortí se. A pokud stojí blízko sebe, časem se spojí v jednu velkou mohylu.

Vědci objevili v surales i další druhy žížal a živočichů, ale druhu Adiorrhinus je zdaleka nejvíc. Věže z výkalů žížal jsou architektonickým divem, ale mají i důležitou ekologickou roli, protože ovlivňují půdní vlhkost.