„…líska, kterou (Přemysl) do země vetkl, vyrašila tři velké ratolesti, a to, což jest ještě podivnější i s listím a ořechy,“ píše Kosmova Kronika česká. Obrazy ze Znojemské rotundy se inspiruje současný český historik Václav Tatíček a tvrdí, že Přemysl Oráč měl tři syny…

Při pátrání po počátcích české vládnoucí dynastie nezaváhá Václav Tatíček ani před tak odvážným tvrzením, že Mojmírovci (vládli na Velké Moravě přibližně v letech 830–907) jsou příbuznými Přemyslovců… Své názory opírá o analýzu symboliky obrazů z rotundy ve Znojmě, které spojuje s vyobrazením přemyslovského rodokmenu.

K tomu připojuje svůj výklad slov kronikářů. Jak to ve skutečnosti bylo s následovníky legendárního Přemysla? Známe sedm knížat, o jejichž životě nám chybí jakékoli důkazy.

Strohý a nudný seznam

„Po něm Nezamysl nastoupil vládu. Když toho smrt uchvátila, Mnata dostal odznaky knížecí,“ vypráví první český kronikář Kosmas (asi 1045–1125) o přemyslovských vládcích. Podrobnosti ale chybí, nevíme, kdy se narodili, čí byli synové, kdy zemřeli, neznáme data jejich vlády.

„Když sešel z tohoto světa (Mnata – pozn. red.), Vojen se ujal kormidla vlády. Po jeho dožití Vnislav řídil knížectví. Když jeho život přetrhly Sudičky, Křesomysl byl posazen na výsost trůnu. Když byl vyrván světu, Neklan se zmocnil knížecího křesla.

Když od něho život odstoupil, Hostivít na trůn nastoupil,“ pokračuje poněkud nudným výčtem letopisec.

Odkud pochází jeho soupis? Na konci 10. století, tedy o více než sto let později, než mohla knížata případně spravovat České země, vzniká Kristiánova legenda.

Kristián (929/935–996, syn Boleslava I., mladšího bratra sv. Václava), je rodem Přemyslovec a sepisuje příběh o životě a smrti sv. Václava a jeho babičky Ludmily.

Zasadí ho sice do dobových souvislostí, ale o svých dávných předcích se ve vyprávění nezmiňuje, neuvádí ani žádná jména. Jeho legenda je ovšem pro kronikáře nejdůležitějším zdrojem zpráv.

Chovali se jako dobytek

Sám Kosmas přiznává, že o sedmi knížatech Nezamyslovi, Mnatovi, Vojenovi, Vnislavovi (někde uváděném jako Unislavovi), Křesomyslovi, Neklanovi a Hostivítovi nic netuší, protože „nebylo toho času, kdo by perem zachoval paměti jejich skutky,“ ale to mu na druhou stranu nezabrání, aby je klidně kritizoval:

„O životě a stejně i o smrti těchto knížat se mlčí, jednak, že jsouce oddáni břichu a spaní, nevzdělaní a neučení, podobali se dobytku, takže zajisté proti přírodě tělo bylo jim k rozkoši, duše na obtíž.

“ Protichůdná slova vrtají dnes hlavou i spisovateli Janu Bauerovi: „Jak se potom může dopouštět takové odsuzující charakteristiky, když o nich sám nic neví?“

Kristián Kosmovi nemohl nic prozradit, zajímá ho totiž pouze Přemysl a další vládce úplně vynechává. Tvrdí jenom, že lidé „stavěli… v čelo vladaře neboli vévody z jeho potomstva, … až nakonec vláda nad tou zemí připadla jednomu z rodu těchto knížat, jménem Bořivojovi.“

Zajímá ho teprve život Bořivoje I. (852/855–888/891), prvního skutečně historicky doloženého Přemyslovce, který se dokonce na dvoře velkomoravského knížete Svatopluka nechává pokřtít (v datu křtu se historikové liší, například Josef Pekař dává přednost létům 874 nebo 875, jiní uvádějí léta 882 – 884).

Opsal všechno z Bible?

„Při sepisování událostí se Kosmas inspiroval Biblí,“ přesvědčuje nás dějepisec Vladimír Karbusický (1925–2002). Vyčítá mu, že „… historka o Čechovi podezřele připomíná biblický příběh o Mojžíšovi…“ Obratem nám pohotově nabízí i vysvětlení, kde kronikář bere jména předhistorických knížat.

Údajně ze staroslověnského nápisu:

„Krok ‚Kazi Tetha, (nebo Thetka) Lubossa … Przemysl …nezamysl…m Na ta voj´n… ni Zla, kr´z …moje s … Neklan… (am)…, gosti Vit,“ který objevuje v archivu pražské svatovítské kapituly.

Protože věta obsahuje slovo Přemysl, hned usuzuje, že se jedná o rodokmen, který si podle svého doplňuje na známou řadu: Krok, Kazi, Teta, Libuše, Přemysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan, Gostivít.

Vyžene knížata

Spisy z německé Fuldy, asi nejvěrohodnější dobový pramen, k nám nejsou v poskytování informací zrovna příliš štědré. V roce 895 se zmiňují jenom, že byli na jakémsi sněmu přítomni „ze Slovanska všichni vůdcové Boemanů, z nichž přední byli Spitignewo, Witizla.“

Jenže o dva roky později se na východofranského císaře Arnulfa (850–899) obracejí zase jenom bezejmenní „vojvodové kmene Bohemanů.“ Jediný Přemyslovec, jemuž věnují svoji vzácnou pozornosti, je právě Bořivojův syn Spytihněv (875–915). Přemyslovský rod zkrátka byl jenom jedním z mnoha usazených na českém území a nebylo nutné se s ním moc bavit.

Tenkrát nepřikládali důležitost posloupnosti panovníků. Ještě koncem 10. století není na přemyslovskou řadu spolehnutí. I takový Kosmas v jejím pozdějším popisu trochu plave. Spojení mezi Přemyslem a Bořivojem nejspíš někdo vytvořil až v 11.

nebo 12. století.

Odpovídají tomu i historicky zapsaná jména jako Svatoslav, Vitislav, Priznoslav, Vistrach… Nikde nenajdeme Nezamysla nebo Neklana, oba vznikli až ve chvíli, kdy se jejich jméno vžilo v legendě.

Spojili se Mojmírovci a Přemyslovci v jeden klan?

Osobitě se k přemyslovské posloupnosti staví již zmiňovaný Václav Tatíček ve své knize Přemyslovské lustrování, který na základě svých bádání tvrdí: „Přemysl měl tři syny Nezamysl, Mnata – Mojmír (asi 795 – asi 846; velkomoravský kníže – pozn.

red.) a Vojen,“

který podle něho byl pokračovatelem dynastie. Přemyslovci by podle něho tedy byli příbuzní Přemyslovců. „Pribinu (asi † 860; slovanský kníže vládnoucí na území jihozápadního Slovenska) lze naopak reálně ztotožnit s Nezamyslem,“ přichází s dalším nekonvenčním výrokem.

Teorie svérázná, ovšem těžko prokazatelná. Místo odpovědí na nesrovnalosti spíše ponouká k otázkám.

Osoby z říše bájí

Nepochybujeme o tom, že sedm Přemyslovců pochází z říše bájí. Kmeny, žijící na českém území v průběhu 9. století, sice měli své vůdce, ale rozhodně ještě nemůžeme mluvit o vládnoucích knížatech.

Kronikáři ovšem z ideologických a dynastických důvodů potřebovali dokázat, že máme stejně dlouhou minulost jako sousední Východofranská říše. Prázdno, sahající od legendárního Přemysla Oráče až k Bořivojovi, proto v pozdějších dobách vyplnili podle své fantazie, aby zdůraznili nepřetržitou genealogii přemyslovského rodu.

Právě tu totiž určitě vyžadovala korunovace prvního českého krále Vratislava II. (1061–1092) roku 1086.