Zajíc s parožím, který umí napodobit lidskou řeč, rád si pochutná na whisky a páří se jenom za nevlídných, bouřlivých nocí. Myslíte si, že jde jen o výplod fantazie? Možná ano, možná ne. Vědci si myslí, že aspoň zčásti může mít americká legenda pravdivý základ.

Zajdalen se vyskytuje hlavně v západním cípu USA. Je tady tak populární, že na něm vydělávají nejenom obchody se suvenýry, ale některé společnosti ho používají i jako logo firmy.

Americký stát Wyoming dokonce zvažoval, že by z tohoto neobyčejného zvířete udělal svůj oficiální symbol. Jak vlastně příběh o podivuhodném stvoření začal a má vůbec něco společného se skutečností?

Záhadné zvíře

Popisy podobných záhadných tvorů přitom nejsou specialitou Spojených států amerických. Objevují se v mnoha kulturách po celém světě. Například perské dílo ze 13. století ukazuje zajíce jako jednorožce, tedy s jediným rohem uprostřed čela.

V Evropě se o zajíci s rohem či parožím zmiňují středověké a renesanční bajky z Bavorska.

Později o něm hovoří i přírodovědné texty a objeví se také na ilustracích v oficiálních atlasech zvířat, ale na konci 18. století věda odmítne myšlenku podobných zajíců jako biologického druhu. Přesto v existenci amerického zajdalena mnoho lidí neochvějně věří.

Zabijáčtí rychlíci

Má být křížencem mezi dnes již vyhynulým trpasličím jelenem a druhem zabijáckého zajíce. Říká se o něm, že své paroží používá k boji a obraně velice razantně.

Tento zaječí bojovník je prý obvykle hnědavé barvy, váží 2 až 3 kilogramy a běhá doslova rychlostí blesku: údajně dokáže vyvinout rychlost až 140 km/h! Má mít také neobyčejnou schopnost napodobovat různé lidské zvuky.

Legendy vyprávějí o tom, že během éry Divokého západu slýchali kovbojové, zpívající za nocí u ohně, zajdaleny imitovat v dálce jejich hlasy.

Legenda z Douglasu

Podle ostatních ale všechno začíná teprve v roce 1939, když se obyvatel města Douglas ve Wyomingu jménem Douglas Herrick (1920-2003) vrátí ze svým bratrem z lovu. Poté, co hodí na zem svou kořist, jeden mrtvý zajíc padne těsně vedle jeleního paroží.

Nápad je na světě a oba muži se rozhodnou dát život legendě o zajdalenovi. Prvního uměle vyrobeného a vypreparovaného tvora prodají k výzdobě místnímu hoteliérovi za 10 dolarů.

Netrvá dlouho a zajdalen se rozšíří nejenom po Wyomingu, ale po celém západě USA. Je k vidění v hospodách, barech, hotelech i soukromých obydlích.

Chce to rouru od kamen…

Stává se také oblíbeným suvenýrem a město Douglas jakožto jeho „rodiště“ vydává povolení pro lov zajdalenů. Věc má ale háček:

oficiálně je jejich lov povolený jediný den v roce a sice 31. června, což je neexistující datum, a zájemce o povolení musí mít IQ vyšší než 50, ale nižší než 72. Místní obchody dokonce prodávají mléko zajdalenů, které stojí nemalou sumu, protože dojení těchto tvorů je jedno velké riziko.

Ostřílení lovci doporučují svým méně zkušeným kolegům, aby si během lovu dali na nohy roury od kamen pro vlastní ochranu, protože rozzuření zajíci s parožím dokážou být pořádně brutální.

Ubozí tvorové

I když proti sobě stojí dva tábory, z nichž každý má svůj názor na existenci zajdalena, není vyloučeno, že podobné stvoření skutečně existuje.

Svědkové, kteří tvrdí, že se s ním setkali, totiž podle odborníků mohli vidět zajíce, napadané virem Shope papilloma, který je poprvé popsán ve vědeckém časopise v roce 1933. Zajíci s tímto virem mají četné rohovité výčnělky na různých částech těla, které mohou napodobovat paroží.

Legendy o zajících s rohy či parožím se vyskytují také v Asii a Africe stejně, jako v Evropě a vědci se domnívají, že tyto virem vyvolané změny by mohly být základem aspoň některých z těchto legend.