Lékaři vědí, že střídmě konzumovaný alkohol lidskému zdraví spíše prospívá. Jedna večerní sklenka kvalitního červeného vína má prospěšný vliv na mnoho orgánů v těle. Ale leckdy se stane, že to člověk s alkoholem přežene. A potom ta rána…

Sucho v ústech, žaludek jak na vodě, v hlavě hrají na činely tisíce permoníků. Vyjma vyslovených odpůrců alkoholu kocovinu zažili snad všichni. Každý se ovšem s pocity po prohýřené noci vyrovnává různě.

Nejnovější průzkumy ukazují, že za těžce prožívané kocoviny mohou částečně i geny, které člověk získá od svých rodičů.

Na zoubek se celému problému podívala psychopatoložka Sally Adamsová, která působí na univerzitě v britském Bathu, a trvale se věnuje problematice alkoholismu.

Výzkum neprováděla na sobě, byť i to by bylo jistě zajímavé, ale na jednovaječných i dvouvaječných dvojčatech. Ukázalo se, že dědičné faktory ovlivňují působení alkoholu na organismus a následnou kocovinu téměř z poloviny. Výsledkem výzkumu byly dvě studie.

Ta první shrnula údaje, které byly sesbírány již v roce 1972 u 13 511 mužských dvojčat. Zkoumané osoby se tehdy výzkumníkům svěřily s tím, jak během roku pijí alkohol, a jakou kocovinu po něm prožívají. Získaná data byla porovnána s rodiči.

Vědci tak zjistili, že dědičnost ovlivňuje pravděpodobnost otravy alkoholem ze zhruba 50 % a kocovinu z 55 %.

Druhá ze studií se zaměřila na trochu odlišný problém. Zkoumala totiž kocovinu jako takovou a její podoby. Zejména zkoumala její četnost a sklony k pití alkoholu. Celkem bylo pro potřeby studie tázáno 4496 mužských i ženských dvojčat.

Výsledky ukázaly, že geny mohly za rozdíly v četnosti kocoviny den po pitce ze 45 % u mužů a ze 40 % u žen, což je v souladu s předchozí studií. Lze tedy bolavá rána svádět na maminku s tatínkem? Zcela jistě ne. Ani oni si svůj genofond nevybírali.

Podle Sally Adamsové se však ukazuje, že dědičnost funguje i v případě pití alkoholu. „Odolnost vůči kocovině dědičná ze 43 procent, a to bez ohledu na pohlaví,“ uzavírá výsledky své práce Adamsová.