Otáčení hlavičky novorozence jen na jednu stranu a zploštění lebečních kostí jsou signály chybného vývoje. Namísto tvrzení, že „z toho vyroste“, by měli rodiče věřit své intuici a jakékoli podezření konzultovat s dětským fyzioterapeutem.
V prvních týdnech života lze většinu odchylek snadno opravit, později už hrozí trvalé následky.
„Predilekce se týká čistě ležících miminek v prvních týdnech života, kdy jsou odkázána na naše polohování a manipulaci. Dítě neotáčí hlavičku, respektive drží hlavičku otočenou k jedné straně a k té druhé se otáčí v menším poměru.
Měkké lebeční kosti miminka pak vlivem soustavného tlaku o podložku velmi snadno mění tvar. Rodiče mohou pozorovat, že hlavička dítěte není ve vláskách symetricky kulatá a záhlaví je oploštěné.
Je-li vada vážnější, na jedné straně čela se může rýsovat ‚růžek‘ a jedna strana tvářičky je viditelně kratší – prostor mezi nosem a uchem se zúžil,“ popsala hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky Iva Bílková.
Jak rychle roste hlava?
Dětská hlavička roste nejrychleji mezi čtyřmi a devíti měsíci věku dítěte. V tomto období udělá největší skok. Pak růst zpomalí a ve třech letech má dítě lebeční kosti mozkové části téměř stejně velké jako dospělák. Dál se poměrově více zvětšuje už jen obličejová část lebky.
„Pokud rodič odchytne vadu v otáčení hlavičky mezi šestým a osmým týdnem věku miminka, pravděpodobně ji půjde dobře rozcvičit. I třítýdenního novorozence můžeme lépe polohovat při spinkání, nošení, kojení, cvičit s ním na míči nebo vaničkovat.
Důležité je začít co nejdříve. Zploštělá hlavička totiž není jen estetickým problémem, jak se často v internetových diskuzích maminky ujišťují.
Jde především o znamení, že je chybně nastavené řízení v centrálním nervovém systému, mozek si fixuje špatné pohybové vzorce a celý psychomotorický vývoj se stáčí nevhodným směrem.
V důsledku se u dítěte může později projevit vadné držení těla, skolióza, chybné tvarování nosných kloubů dolních končetin, bolesti hlavy a další vývojové vady,“ upozornila Iva Bílková.
Podle zkušeností specialistky by proto měla být kontrola na fyzioterapii v prvních týdnech života stejně samozřejmá jako poradny u dětského lékaře.
„Pediatři jsou výborní na odhalení šelestu na srdci, vyznají se v dětských nemocech a očkováních, ale vady pohybového aparátu mají někteří tendenci zlehčovat. Predilekci hlavičky buď přehlédnou, nebo jí nepřikládají takovou důležitost.
K fyzioterapeutovi se dostane jen zlomek dětí, které mají tendenci ke špatnému psychomotorickému vývoji. Na dětskou neurologii nebo na dětskou fyzioterapii pediatři obvykle odesílají jen miminka, u nichž vidí už opravdu vážnější vady ve vývoji.
Rodiče, kteří k nám přicházejí pozdě, jsou pak nešťastní, že to nechali být. Uvěřili, že ‚se to spraví samo‘, že ‚je dítě jen líné‘ nebo že ‚jde jen o vadu na kráse a šišatou hlavičku zakryjí vlasy‘.
Dětský fyzioterapeut dokáže včas odhalit i méně viditelné odchylky, které značí chybný psychomotorický vývoj, a předejít tak větším vadám v pohybovém aparátu,“ poukázala Iva Bílková.
Záleží na čase
Pouze při brzkém odstranění svalových dysbalancí novorozence se může dítě z pohledu fyzioterapie dál vyvíjet správně. „Vzniklá predilekce sama nezanikne. V detailním hodnocení ji fyzioterapeut vidí i u předškolních dětí, školáků nebo dospělých.
Není už ale tolik výrazná, protože dítě je psychicky zdravé a má motivaci překonávat další mety (někam dosáhnout, dojít). Vtočené špičky při chůzi pak už nikoho moc netrápí.
Dítě má však horší koordinaci a zakopává. Kvůli nekvalitnímu řízení z centrální nervové soustavy u něj pohyb vyžaduje větší koncentraci a sílu, těžko se mu dosahuje uspokojivých výsledků ve sportu a ztrácí o pohyb zájem.
Spíš patří k těm, kteří ve školním tělocviku zaostávají. ‚Oprava‘ lehkých pohybových vad, které většinou začínají predilekcí hlavičky u novorozenců, přitom bývá při včasném zachycení snadná a stoprocentní,“ shrnula fyzioterapeutka.
