Oheň pomalu vyhasíná, maso je snědené. Je čas vyrazit na lov! Muži se zachumlají do kožešin, popadnou své zbraně a zamávají svým ženám a dětem. Poté si nasadí brusle… A rozjedou se po planině pokryté ledem.

Kdy přesně se poprvé člověk prožene na zamrzlé vodní ploše, není známo.

Archeologové objeví zbytky kostěných bruslí na území Ruska, Skandinávie, Velké Británie, Německa, v zaniklých přehradních nádržích Švýcarska a dokonce i na území České republiky z období starší, střední i mladší doby kamenné.

Je libo kly, nebo raději bambus?

Pralidé je vyrábějí zvláště ze stehenních kostí koní, skotu, prasat, sobů či jelenů a tento „dopravní prostředek“ využívají především při dlouhých cestách za zvěří. Ne všichni ale dávají přednost kostem.

Sibiřští obyvatelé raději kloužou na upravených mrožích klech, Číňané zase na bambusových prutech.

Kdepak, železo!

„Kosti? Železo je přece mnohem lepší!“ míní Keltové v 4. a 3. století před naším letopočtem, když se usadí v oblasti dnešního Irska, Švýcarska, Francie, Německa i České republiky. S jejich příchodem startuje i nová éra ve vývoji bruslení.

Do dřevěných destiček zasazují namísto kostí železné pásky, díky nimž se mohou po ledě pohybovat rychleji a také jistěji.

Zábava pro vyvolené

Móda klouzání po ledě postupně od 15. století zachvacuje Evropu, ovšem v mnoha zemích se na bruslích prohání zejména šlechta.

Když v roce 1610 pořádá císař Rudolf II. (1552–1612) první karneval na ledě, urození lidé šílí nadšením a nehovoří o ničem jiném. Ne všichni ale sdílejí radost z ledové zábavy.

„Je to životu nebezpečné a nedůstojné,“ kroutí hlavou myslitel Jan Amos Komenský (1592–1670). Popularita bruslí navzdory tomu stále roste.

Oblíbí si je třeba Giacomo Casanova (1725–1798), císař Napoleon Bonaparte (1769–1821) nebo britská královna Viktorie (1819–1901).