Metráková masa svalů se bezvládně potácí po ringu, jeho soupeř šplhá na provazy ringu, aby mu z výskoku loktem zasadil finální úder.
Zápasník se skácí, až podlaha zaduní, a člověk má pocit, že takový náraz se prostě nedá přežit. Vítejte ve světě wrestlingu nejbrutálnějšího divadla na světě.
Sehrané představení
I když všechny kopy, údery i reakce vypadají naprosto skutečně, je wrestling jen dokonalým představením. Tato zvláštní disciplína má totiž kořeny v cirkusových a karnevalových vystoupeních z 19. století.
Největší popularitu získal wrestling v USA, provozuje se ale také v Japonsku a mnoha dalších zemích. Cíl je tu jen jeden – co nejvíce zapůsobit na publikum. Celý zápas je zinscenovaný včetně rolí a scénáře jednotlivých zápasníků. Jde o to zapojit do souboje také příběh pro diváky.
Krev je skutečná
Zápasníci využívají nejrůznější masky a kostýmy jako poznávací znamení jejich postavy slouží i unikátní styl boje. Jejich postavy se nenávidí, zrazují a uzavírají spojenectví. Čím víc jsou pak údery na pohled ničivé, tím teatrálněji jsou hrané.
Předem domluvený zápas bojovníci nacvičují celé týdny, aby se vyhnuli zranění a také aby působil věrohodně. Přesto nejsou úrazy výjimkou. A krev je v ringu potřeba.
Zápasník si po inkasovaném úderu třeba nepozorovaně sám nařízne obočí žiletkou, aby dodal zápasu na věrohodnosti.
Volná pravidla
Nejpůsobivější finální chvat, kterým soupeř vyřadí svého protivníka, se nazývá finisher. Každý z wrestlerů si vymýšlí a nacvičuje svůj vlastní, jako osobitou tečku za vítězstvím. Jak se ale pozná, kdo vyhrál? Má zápas nějaká pravidla?
Pravidla wrestlingového souboje jsou dost volná a často se mění přímo při zápasu nebo se upravují podle potřeby. Zápas může ukončit třeba třísekundové držení protivníka na lopatkách nebo příliš dlouhý pobyt mimo ring.
