„Zejména v budoucnu bude myšlena jako místo pro penzistu na dožití,“ říká Adolf Hitler při vytvoření funkce protektora. A ten čas nastává s někdejším říšským ministrem vnitra Frickem.
Ve funkci říšského protektora pro Protektorát Čechy a Morava se ohřeje od srpna 1943 do května 1945.
Zprvu skutečná nacistická bestie, která z právního hlediska zaštítí vznik koncentračních táborů a v roce 1940 posvětí program T4 eutanazie pro duševně choré, se do Prahy moc nehrne.
Wilhelm Frick (1877–1946) se nejprve domáhá toho, aby se jeho sídlem stal zámek v Dobříši, následně se skutečně stane protektorem.
Na výsluní se dostane Frank
Konstantin von Neurath (1873–1956) je konečně zbaven funkce a ruce si může mnout i státní tajemník K. H. Frank (1898–1946). Hitler totiž vyslyší jeho plány na změnu statutu protektorátu…
Frank stane v čele ministerstva pro Čechy a Moravu, z protektora se naopak stává jen loutka – „zástupce hlavy státu“. Znechucený Frick vnímá post jako degradaci a po jmenování zase odjíždí do Německa, do Čech jezdí skutečně jen sporadicky.
Smrt byla jasná
Poslušně podepíše vše, co mu Frank předkládá – ať jde o tresty smrti nebo další drakonická opatření. I potlačování Pražského povstání je zcela v režii K. H. Franka. Fricka netrápí ani to, kdo později nahradí prezidenta Emila Háchu (1872–1945).
Na sklonku války Fricka Američané zatknou a v norimberském procesu si vyslouží smrt oběšením za své působení v úřadu ministra vnitra. „Provaz. Nic jiného jsem nečekal,“ je smířený.
I když v roli protektora nejde o nejukrutnějšího nacistu, v měřítku celé druhé světové války jde o jedno z největších zločinných monster.
