Skip to content

Výstřelek renesance: Krajkové límce si velikostí nezadaly s mlýnským kamenem

Škrtí to, uvědomuje si unaveně královna Alžběta I. Nosit pod krkem tuhle mohutnou krajkovou ozdobu není zrovna pohodlné. Jenže co by člověk neudělal pro parádu. 

Předstupně okruží jsme sledovali již v italské renesanční módě, naskládaná a navrapená košile u výstřihu u výstřihu se teď stává samostatnou součástí a vzniká límec, vysvětluje historička Ludmila Kybalová (1929–2012).

Anglická královna Alžběta I. patří mezi parádnice.

Okruží si ale oblíbí i upjatý habsburský španělský habsburský dvůr a vlnu nadšení vzbudí v Anglii za vlády Tudorovců (14851603).  

I útlý dámský krček musí snést tuhou naškrobenou ozdobu.

Do krajky strčí drát

Žádám krajku z opravdu jemného plátna,“ ohradí se anglická královna Alžběta I. (1533–1603), která touží po rozměrném skládaném naškrobeném límci. Švadleny čeká nelehký úkol. Do nařasené krajky musí vsunout lehkou drátěnou konstrukci, která bude límec držet a královnina hlava s drdolem zrzavých vlasů na něm bude vyložená jako na talíři.    

Parádu pod krkem si oblíbí i muži.

Obří rozměry

Nejdéle móda okruží přežívá v Nizozemí, a to hluboko do 17. století. Holandské límce dosáhnou gigantických rozměrů, přezdívá se jim doslova „mlýnský kámen. 

Své ženě malíř Rubens vymaluje takové okruží, že může velikostí směle soutěžit s mlýnským kamenem.

Například  malíř Petr Pavel Rubens (1577–1640) namaluje na portrétu své ženě Isabelle Brantové opravdu úctyhodný obojek. V mnoha případech si ho muži oblíbí ještě více než ženy.  

 

Foto: wikipedia.org, artmuseum,cz
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …