Škrtí to, uvědomuje si unaveně královna Alžběta I. Nosit pod krkem tuhle mohutnou krajkovou ozdobu není zrovna pohodlné. Jenže co by člověk neudělal pro parádu.

„Předstupně okruží jsme sledovali již v italské renesanční módě, naskládaná a navrapená košile u výstřihu u výstřihu se teď stává samostatnou součástí a vzniká límec,“ vysvětluje historička Ludmila Kybalová (1929–2012).

Okruží si ale oblíbí i upjatý habsburský španělský habsburský dvůr a vlnu nadšení vzbudí v Anglii za vlády Tudorovců (1485–1603).

Do krajky strčí drát

„Žádám krajku z opravdu jemného plátna,“ ohradí se anglická královna Alžběta I. (1533–1603), která touží po rozměrném skládaném naškrobeném límci. Švadleny čeká nelehký úkol. Do nařasené krajky musí vsunout lehkou drátěnou konstrukci, která bude límec držet a královnina hlava s drdolem zrzavých vlasů na něm bude vyložená jako na talíři.

Obří rozměry

Nejdéle móda okruží přežívá v Nizozemí, a to hluboko do 17. století. Holandské límce dosáhnou gigantických rozměrů, přezdívá se jim doslova „mlýnský kámen.“

Například malíř Petr Pavel Rubens (1577–1640) namaluje na portrétu své ženě Isabelle Brantové opravdu úctyhodný obojek. V mnoha případech si ho muži oblíbí ještě více než ženy.