Dav zvědavých diváků 18. října roku 1892 vzrušením ani nedýchá. Napjatě pozoruje, zda se podaří navázat více než tisíc kilometrů dlouhé telefonní spojení mezi New Yorkem a Chicagem.
„Neuvěřitelné,“ zašeptají lidé, když Alexander Graham Bell tuto vzdálenost překoná. A to mluvícím trychtýřkem!
„Pane Watsone, přijďte sem, potřebuji vás tady,“ zaslechne 10. března 1876 ze sluchátkového přístroje na půdě Thomas A. Watson (1854–1934), asistent amerického profesora Alexandera Grahama Bella (1847–1922).
„Slyšel jsem vás! Funguje to!“ řítí se nadšený Watson ze schodů dolů. Bell zajásá. Konečně se mu podařilo prostřednictvím svého vynálezu přenést lidský hlas!
Rozšířeni telefonu? Ani náhodou!
Lidé však jeho telefonu nedůvěřují a bojí se ho. „Nelze ani v budoucnosti předpokládati hromadné rozšíření telefonu v takové míře, jak to ve své fantazii vynálezce očekává.
Odporuje to nejen technickým možnostem, ale i lidskému založení…,“ stojí v posudku odborné technické komise.
Ono to mluví!
I na světové výstavě ve Filadelfii v červnu 1876 ho všichni míjejí bez většího zájmu. Až náhle brazilský císař Pedro II. (1825–1891) zvolá:
„Bože, ono to mluví!“ Bellovi tím nalije odvahu do žil a už v roce 1878 slavnostně otevírá první telefonní centrálu v New Havenu (ve státě Connecticut na severovýchodě USA).
A když ve svých 75 letech v roce 1922 umírá, může ho hřát pocit, že ve světě už funguje neuvěřitelných 22 milionů telefonů…
