Dinosauří populace dostala asi před 66 miliony lety ránu, ze které se již nikdy nevzpamatovala. Za hlavní důvod vyhynutí prehistorických ještěrů je většinou pokládán dopad asteroidu. Je však tou pravou, případně jedinou příčinou?

V průběhu let se vyrojilo mnoho dalších teorií, z nichž některé se mohou zdát reálné, jiné zase jako z říše snů. Na vině mohou být podle nich přírodní úkazy, klimatické změny, ale třeba i savci nebo jedovaté rostliny.

Vražedný asteroid

Pravděpodobnost: 60 %

Scénář zániku dinosaurů, který dnes považujeme za nejpravděpodobnější, je dopad asteroidu do oblasti mexického poloostrova Yucatán.

S teorií o dopadu vesmírného tělesa přišli v roce 1980 kalifornští vědci, otec a syn Walter a Luis Alvarezovi, kteří upozornili na vrstvu iridia v zemském povrchu, pocházející z doby před 66 miliony let.

Iridium je prvek, který se na Zemi vyskytuje především v místech, kam dopadl meteorit.

Ohnivé inferno

Zřejmě netušili, že na konci 70. let byl v oblasti Yucatánu a Mexického zálivu skutečně objeven 180 kilometrů široký kráter, který vytvořilo těleso s průměrem okolo 10 kilometrů.

Reliéf kráteru Chicxulub, který dostal jméno po městečku ležícím nedaleko jeho středu, není po tak dlouhé době příliš zřetelný a z velké části se nachází pod vodou. Stejnojmenný asteroid rozpoutal ve své době doslova peklo na zemi.

K obloze se zvedly několikakilometrové sloupy roztavených hornin a z nich vypařené plyny se dostaly do ovzduší, takže se téměř nedalo dýchat. Zakrátko na celé planetě zuřily požáry a ohnivé bouře, pobřežní oblasti devastovaly obrovské vlny tsunami.

Přežili apokalypsu?

Sluneční paprsky nemohly proniknout skrze silnou clonu prachu, takže teplota výrazně klesla. Rostliny neměly dostatek světla a ty, které nepozřely požáry, uschly.

Přeživší býložraví ještěři tak neměli co žrát a pomalu vymírali, což v další fázi postihlo jejich masožravé sousedy. Téměř všichni živočichové na planetě uhynuli a tři čtvrtiny tehdy existujících druhů opustily Zemi navždy.

Jaká doba uplynula mezi dopadem asteroidu a smrtí posledního dinosaura nedokáže nikdo s určitostí říci. Někteří vědci spekulují, že mohla být extrémně krátká, možná i pouhý den!

Něco takového ale není příliš pravděpodobné, neboť mnoho dinosauřích druhů žilo v podzemních norách nebo v mořích, kde mohli přežít i několik měsíců.

V odloučených lokalitách, třeba na Novém Zélandu, pak ještě o něco déle – možná i o tisíce let, jasné důkazy ale chybějí.

Sopečné peklo

Pravděpodobnost: 25 %

Asteroid však zřejmě nebyl jediným důvodem, proč se prehistoričtí obyvatelé naší planety nedočkali dneška. Viníkem je podle nejnovějších výzkumů alespoň zčásti také sopečná činnost.

Časté a mohutné erupce se vyskytly hlavně ve střední části Indie, na Dekánské plošině.

Osudný popílek

Zdejší pozůstatky po erupcích, především silná vrstva čediče na ploše přesahující 500 000 km2, pocházejí právě z doby, do které datujeme i vyhynutí dinosaurů.

„Na základě našich výzkumů můžeme s jistotou potvrdit, že erupce začaly zhruba 250 000 let před vyhynutím dinosaurů. Trvaly přitom celkem 750 000 let,“ tvrdí geolog Blair Shoene.

Vulkanická činnost, která měla devastační účinky, je sice vědecky dokázaná, nejednalo se však o hlavní příčinu zmizení dinosaurů z povrchu zemského.

Kvůli popílku, který se zvedl do ovzduší a zastínil Slunce, se však změnily klimatické podmínky, což mohlo v důsledku narušit stabilitu jejich populace.

Vyhynuli by i bez asteroidu?

Podle britských vědců Stevea Brusattea a Richarda Butlera se dinosauři stali obětí shody nešťastných náhod.

Vlivem klimatických změn, které vyvrcholily erupcemi, se zvýšila hladina oceánů, zastavil se fotosyntetický proces rostlin, navíc mnoho dinosauřích druhů vyhynulo už dříve a potravní řetězec proto nestál na pevných základech… Dinosauři tak byli mimořádně zranitelní, když se na obloze objevil asteroid Chicxulub.

„Kdyby asteroid neudeřil, tak by tu dinosauři stále byli, a my pravděpodobně ne,“  tvrdí Butler.

Jeho kolegové z kalifornské univerzity v Berkley však věří, že dinosauři by právě vlivem sopečné činnosti a změny klimatu vyhynuli i bez zásahu asteroidu, jen možná o něco později.

Nedostatečná diverzita

Pravděpodobnost: 12 %

Jak již naznačil předchozí odstavec, mnoho dinosauřích druhů vyhynulo ještě před samotnými pohromami, které se odehrály zhruba před 66 miliony lety.

Kvůli tomu začaly potravní řetězce kolabovat a v důsledku nedostatečné diverzity mohli dinosauři vyhynout úplně.

Pohroma dinosaurům nahrála

Největší hromadné vymírání se na naší planetě odehrálo před zhruba 252 miliony let. Stála za ním taktéž vulkanická činnost, pokles hladiny moří a nedostatek kyslíku v atmosféře vlivem rozsáhlých požárů.

Ačkoli tehdy vymřelo 77 až 96 procent všech vodních i suchozemských druhů, dinosauři z něj vyšli vítězně.

„Když živočišný druh vymře, zanechá za sebou prázdné místo v ekosystému,“ vysvětluje americký vědec zabývající se dinosaury David J. Button.

Podle něj jsou pak takováto prázdná místa zaplněna jinými přeživšími druhy, které se ale snadno přemnoží a dominují ekosystému.

Místo pro savce

Jedním z těchto druhů byli právě dinosauři, kteří se začínají objevovat na jihu dnešní Jižní Ameriky asi před 230 miliony lety. Na nedostatek kyslíku vyzráli vzduchovými vaky, které po nich zdědili i ptáci.

Během dalších let se však odehrála další menší vymírání, která postupně dinosaury decimovala. Ač ne tak ničivá, mnoho druhů během nich vymřelo a nové se netvořily.

Teorie o nedostatečné diverzitě naznačuje, že právě tato neschopnost nahradit vymřelé druhy jinými učinila dinosauří populaci extrémně náchylnou k jakékoli pohromě, která nakonec přišla v podobě osudného asteroidu.

To by znamenalo, že za zánikem obřích ještěrů nestála náhlá katastrofa, ale jednalo se o dlouhý, pozvolný proces.

Samozničení a deformovaná vajíčka

Pravděpodobnost: 5 %

Jiní badatelé se zaobírají někdy prapodivnými tvary dinosauřích těl. Ta se prý během milionů let evoluce vyvinula tak, že jejich vlastníci nebyli schopni nadále přežít.

Tato teorie, pocházející už z počátku 20. století, však popírá teorii Darwinovu, podle které přežije ten nejsilnější, respektive nejpřizpůsobivější.

Příliš bizarní tvary

Evoluce se podle ní odehrávala v úzkých, téměř až stanovených mezích, a druhy jejím vlivem postupně rostly a degradovaly. Tuto ideu však musíme vnímat z hlediska doby, kdy ještě nebyla Darwinova teorie ve vědeckých ani společenských druzích obecně přijímána.

A jak tedy degradování mělo fungovat? Výrůstky na hlavě jsou například viněny z toho, že stínily svým nositelům ve výhledu, což je činilo zranitelnými.

Kvůli velkým tělům zase měli zaostávat po duševní stránce, protože veškerou energii spotřebovali na jejich „provoz“ a růst do bizarních proporcí. Nakonec tak došlo k jejich samozničení, protože malé mozečky již nedokázaly ovládat gigantická těla.

S otázkou, proč ve stejné době vymřeli i méně „znetvoření“ živočichové a rostliny, si však už nikdo hlavu nelámal.

Hormonální změny dinosauřích matek

Deformity jsou středobodem i další teorie, podle které dinosauři vyhynuli kvůli příliš hrubým, nebo naopak tenkým skořápkám svých vajíček. Oba neduhy objevili vědci na konci 70. let u fosilizovaných vajíček v jižní Francii a severním Španělsku.

Obě varianty byly pro dinosauří populaci neblahé – kvůli hrubým stěnám se k embryu nedostal dostatek vzduchu a to se tak postupně zadusilo. Tenká skořápka byla zase náchylná k prasknutí.

Jedná se prý o důsledek hormonálních změn v tělech dinosauřích matek, které nastaly vlivem klimatických změn. Podobně postižená vajíčka však nikde jinde na světě nalezena nebyla a jedná se tak spíše jen o lokální záležitost.

Nedostatek samiček

Pravděpodobnost: 5 %

Nedostatek partnerek mohl být další příčinou vymření dinosaurů. Alespoň si to myslí někteří vědci v čele s americkým doktorem Shermanem Silberem, odborníkem na neplodnost.

Není výjimkou, když se jednotliví odborníci snaží připsat vyhynutí dinosaurů na vrub problematice, které se sami věnují.

Do zimy se rodí samci

I tato teorie neodporuje myšlence smrtelného asteroidu, naopak z ní přímo čerpá. Silber se v jejím rámci odvolává na potomky dinosaurů – krokodýly – kteří při změnách venkovní teploty častěji plodí potomky jednoho pohlaví.

Něco podobného se prý stalo i před 66 miliony let v případě dinosaurů. Pád asteroidu a další klimatické změny způsobily ochlazení planety, takže se dinosauřím rodičům začali z vajec líhnout v mnohem větší míře samci. Těm později chyběly protějšky k páření. „Za dobu tří generací pak prakticky vymřeli,“ tvrdí Silber.

Proč jedni vymřeli a druzí ne?

Naopak savci, u kterých je pohlaví dáno geny na pohlavních chromozomech, byli pro takovou událost mnohem lépe uzpůsobení, což je předurčilo k dominanci na planetě.

Silber argumentuje také tím, že dinosauři byli jinak velice přizpůsobiví živočichové, a proto se mu nezdá pravděpodobné, že by zemřeli „jen“ kvůli přírodním katastrofám.

Za normálních okolností by se podle něj jednoduše přizpůsobili novým podmínkám jako už tolikrát předtím.

Doktor však zároveň svoji teorii sám popírá, když nevysvětluje, jak je možné, že zatímco dinosauři vymřeli, krokodýli katastrofu přežili, ačkoli by jejich rozmnožování mělo fungovat na stejné bázi.

Toxické rostliny

Pravděpodobnost: 1 %

Relativně nová teorie o smrtícím účinku rostlin vznikla v hlavě profesora psychologie a evoluční psychologie Gordona Gallupa, působícího na univerzitě v Albany, a jeho bývalého žáka Michaela Fredericka.

Dinosauři podle nich vyhynuli, protože se nebyli schopni naučit averzi k jedovatým rostlinám.

Nerozpoznaná změna

Užitečná schopnost, která je vlastní lidem, ale třeba i krysám, donutí živočicha se vyhýbat rostlinám, jejichž chuť si spojil s jedovatostí.

Právě absence této schopnosti měla stát za decimací počtů dinosauřích jedinců a druhů, než na Zemi dopadl asteroid Chicxulub.

Jinými slovy řečeno, býložraví dinosauři měli podle obou vědců požírat jedovaté rostliny, kvůli nimž vymírali, a masožraví jedinci pak trpěli nedostatkem potravy. Stejně jako se evolvovaly a přizpůsobovaly živočišné druhy, i ty rostlinné procházely vývojem.

Ten se mohl projevit například v tom, že se z dříve neškodné rostliny stal jedovatý zabiják, což dinosaurus nebyl schopný rozpoznat.

Zkažené maso krokodýlům nevadí

Jako důkaz posloužil Gallupovi a Frederickovi fakt, že se toxické rostliny začaly údajně objevovat nedlouho předtím, než dinosauři vyhynuli.

Studii doplnili výzkumem, v němž testovali úroveň chuťové averze u ptáků a krokodýlů, kteří jsou považováni za potomky dinosaurů.

Zatímco ptáci se podle jejich závěrů spíše než chutí řídí zrakovými vjemy, deset testovaných krokodýlů pozřelo s chutí jak čerstvé maso, tak i to lehce zkažené. Oba vědci považují vyhynutí za dlouhodobý proces.

„Dinosauři začali vymírat už dlouho před dopadem asteroidu a pokračovali v tom další miliony let po něm,“ tvrdí Gallup.