Velmi jasné objekty z plazmatu. To jsou supernovy. Bývaly to masivní hvězdy minimálně osmkrát těžší než Slunce, nebo bílí trpaslíci. Jejich exploze vyšle do vesmíru silnou rázovou vlnu.
A jsou to právě exploze supernov, kterým vděčíme společně s kolizemi neutronových hvězd za všechny prvky těžší, než je železo. Můžeme říci, že bez supernov by tu nebyla ani naše soustava a tudíž ani my.
Ale jsou to také supernovy, které jednoho dne mohou za naší existencí udělat tečku. Tedy, alespoň pokud budou dostatečně blízko, konkrétně do 300 světelných let od Země. Čím blíže, tím hůře.
A pokud by se supernova objevila například do 30 světelných let od nás, závěť ani nesepisujte. Nebylo by pro koho.
Důkaz dvou supernov
Do výzkumu pozůstatků po takové události se pustí i astrofyzička Jenny Feigeová z Centra pro astronomii a astrofyziku na berlínské technické univerzitě. A podaří se jí nalézt důkaz, že Země měla již se supernovami co do činění.
Pod rukama jí projdou vzorky ze dna Atlantiku, Pacifiku i Indického oceánu. A podaří se jí nalézt také vzácný izotop železa 60Fe. Ten nám totiž na Zemi sám o sobě nevzniká, k nalezení by byl jen při vzniku naší planety právě jako pozdrav supernov.
Nalezené železo je pozůstatkem dokonce dvou supernov. První, vzdálená asi 270 světelných let, mávala na rozloučenou před 1 500 000 lety. Druhá, pamatující doby před 2 300 000 lety, ležela asi 300 světelných let od nás. A jak často kolem nás supernovy najdeme? V průměru tak jednou za milion let.
