„Jenerál Laudon jede skrz vesnici,“ zpívá se v jedné písničce. Už od dob vlády Sulejmana I. Nádherného staví Osmanská říše na výbojích. Do Evropy pronikají celou sérií útoků.
Jedním z těch, kteří si s nimi dokázali poradit, by právě respekt budící generál Laudon.
Když Turci roku 1453 dobyli Konstantinopoli, zamířili dál na Balkán. Zde je roku 1456 u Bělehradu zastavil sedmihradský kníže János Hunyadi (asi 1407–1456).
Z Balkánu, konkrétně z území dnešního Řecka, se je ale nepodařilo úplně vytlačit a jenom smrt sultána Mehmeda II. (1432–1481) jim zabránila pokračovat v tažení na Itálii.
Od Vídně odtáhnou
Při dalším pokusu dobýt Evropu se Turci v roce 1529 ocitají před Vídní. Dobýt rakouskou metropoli se jim sice nepodaří, což je zásluha vojevůdce Mikuláše ze Salmu (1459–1530), už roku 1565 ale znovu zkoušejí štěstí u ostrova Malta.
Vyhnat Turky ze Středomoří se nakonec povede až Svaté lize (koalice Papežský stát, Španělsko, Benátky, Janov…) po bitvě u Lepanta roku 1571. Ani to Turky ale zcela neodradí od dalších dobyvatelských pokusů.
Záchrana v hodině dvanácté
V roce 1683 znovu obléhají Vídeň, které na poslední chvíli přichází na pomoc polský král Jan III. Sobieski (1629–1696).
Dalším hrdinou, jenž si s tureckou výbojností dokáže poradit, je rakouský vojevůdce Ernst Gideon von Laudon (asi 1717–1790). V roce 1789 vyhání Osmany z Bělehradu.
