„Při své korunovaci jsem přísahal, že zde strpím jenom jedno náboženství, a to katolické,“ prohlašuje francouzský král Jindřich III. Jeho sexuální orientace je sporná, proto sotva zplodí dědice.

Nástupcem Jindřicha III. (1551–1589) by se tedy měl stát jeho vzdálený bratranec, vůdce hugenotů Jindřich Navarrský (1553‒1610). To nemůže připustit – protestanta na trůně! Proto ho v roce 1585 tzv.

Namurským ediktem vyloučí z následnictví. Poté ale začne uplatňovat svoje nároky na trůn vůdce Katolické ligy Jindřich I. de Guise (1550–1588). Chce ovládnout Paříž a v roce 1588 do ní za nadšeného jásotu katolických obyvatel vpadne.

Zbaví se nástupce

Jindřich III. před ním prchne na zámek v Blois. „Musím se ho zbavit,“ rozhodne se. Vévodu se Guise sem pozve a 23. prosince 1588 nechá zavraždit. Rázem si ale proti sobě poštve všechny katolíky v zemi. Ani Pařížané krále ve svém městě nechtějí.

Aby metropoli opět dobyl, vezme zavděk spojenectvím se svým sokem Jindřichem Navarrským. Společně město obléhají, ale nedobydou ho. Navíc vraždu vévody de Guise katolíci nepromíjejí.

Falešný špion

Jindřich III. za ni krutě zaplatí. Stotisícové procesí proti němu v Paříži protestuje s hořícími svíčkami.

Jeden z nespokojenců se rozhodne pro pomstu, 1. srpna 1589 se do Jindřichova ležení vetře dominikánský mnich Jacques Clément (1567–1589). „Nesu důležité špionážní zprávy,“ prohlašuje a ohání se jakýmisi falešnými listinami.

Dostane se až ke králi. Využije momentu překvapení a bodne ho do břicha. Vraha ubijí královské stráže.