Po Gagarinovi je bezpochyby druhým nejslavnějším Rusem minulého století. Kultovní bard, herec a básník, který na prknech divadla na Tagance vytvoří roli Hamleta způsobem, na který Rusko dodnes nezapomnělo.

Vladimir Semjonovič Vysocký (1938–1980) se objeví ve 30 filmech, napíše přes 800 básní a písní. Je fenoménem, kterému sice ruský režim brání publikovat, a dokonce i koncertovat, přesto jeho díla zná každý, a to nejen v Sovětském Svazu.

Zničující tempo a infarkt na jevišti

Jakmile se jednou rozběhne, už se nedokáže zastavit. Jako sopka chrlí texty, básně, filmy. Píše téměř neustále. Doma, v hotelu, v divadelní šatně, dokonce i na návštěvách u přátel.

„Často se probudil uprostřed noci, vstal a do rána psal,“ vzpomíná jeho tehdejší žena, francouzská herečka Marina Vladyová (*1938). Na spánek nemá čas a celé měsíce spí denně jen dvě až tři hodiny. A do toho představení, a více či méně utajené koncerty.

Každý den. Není divu, že tělu dojdou síly a začne vypovídat službu, což vyřeší vyšší dávky utišujících léků. Nezpomalí ani poté, co začne mezi jednotlivými výstupy zvracet krev.

Až do 25.července 1979, kdy ho přímo na jevišti skolí infarkt a je několik minut klinicky mrtvý.

Alkohol a šikana

Toto destruktivní tempo ještě umocňuje alkohol, kterého přibývá přímo úměrně sílícím represím režimu. Zakázané koncerty, zrušená divadelní představení i filmové role, zákaz cestování, to vše Vysocký utápí v alkoholu. A čím je zákazů víc, tím víc je alkoholu.

Když v roce 1968, po třech letech práce, jeho film Intervence skončí v trezoru dřív než se stihne objevit v kinech, lije do sebe vodku několik týdnů.

Když se k tomu přidají ještě časté večírky s typicky rusky bohatýrskými pitkami, není divu, že se s Vysockého stává těžký alkoholik.

Od alkoholu k drogám a zpět

Když i jemu dojde, že se mu závislost na alkoholu vymkla z rukou, pokouší se o léčení. Zkouší profesionální odvykací kliniky, experimentální léčbu, tradiční babské rady, a také prášky, které původně bere proti únavě a spánku.

Ty sice zaznamenají určitý úspěch, bohužel za cenu drogové závislosti, která se brzy vymkne kontrole stejně jako alkohol.

Když se k pracovnímu vyčerpání, stresu z neustálé státní buzerace, alkoholu, amfetaminům a dalším omamným látkám, přičte ještě krabička ruských cigaret denně, je jasné, že si Vysocký míchá smrtící koktejl.

Poslední kapkou je razantní postup státu proti drogám během moskevské olympiády v roce 1980, které pro Vysockého znamená přehození výhybky zpět k alkoholu.

Večer 16. července odehraje poslední koncert, 18. července naposledy vystoupí na Tangce jako Hamlet, a pak začne poslední odpočet. Vysockého stav se zhoršuje, má výpadky paměti, nepozná už ani vlastního syna, a ráno 25. července je mrtev. Je mu 42 let.