Vikingové jsou dnes vnímání jako nelítostní a krutí bojovníci, kteří s oblibou loupili a rabovali. Vikinská kultura však byla mnohem košatější. Její příslušníci byli zdatní cestovatelé, mořeplavci, obchodníci i řemeslníci.
Pravdou je, že Vikingové skutečně rabovali, zabíjeli a sloužili jako žoldnéři v mnoha evropských vojscích. Zároveň však byli schopni postavit suverénně nejmodernější lodi své doby. Navzdory běžným představám o této kultuře Vikingové vytvořili vyspělou civilizaci, popřípadě se přizpůsobili životu na mnoha místech, která obsadili. Na Islandu a v Grónsku vytvořili čistě vikinské společnosti, v Irsku a ve Skotsku splynuli s Kelty, v Rusku se Slovany a i ve Francii se adaptovali rychlým tempem.
Není bez zajímavosti, že mezi Vikingy muži rozhodně nebyli dominantním pohlavím, velmi silné postavení zde měly i ženy. Ztratily je až tehdy, když tuto severskou civilizaci pohltilo začátkem 2. tisíciletí křesťanství a ona opustila uctívání bohů Odina a Thóra. Víkingské ženy se strojily provokativně, zbožňovaly živé barvy, hedvábné stuhy a blyštivé střípky zrcátek. Strach mezi ostatními Evropany působili Vikingové i svou výškou, která dosahovala průměrně 175 centimetrů, což bylo o 10 až 15 centimetrů více než u jiných evropských národů.
Naprostým nesmyslem však je, že by si kdy nějaký Viking nasadil na hlavu přilbu s rohy. Tak si Vikingy představoval německý skladatel Richard Wagner. Na objevených dobových kamenných rytinách archeologové nic takového nenašli a ani jiné nálezy tuto domněnku nepotvrzují. Bylo by to v bitvách totiž naprosto nevhodné a nepraktické… Jedním z nejdůležitějších archeologických nálezů z vikinské éry je tzv. Thórovo kladivo. Bohatě zdobený amulet byl objeven ve švédské provincii Skåne. Znázorňuje zbraň, kterou vládne bůh hromu Thór. Ta měla chránit před zlými démony. Amulet zřejmě plnil podobnou funkci pro svého majitele. Svým charakterem se podobá křesťanskému kříži a podle odborníků je možné, že se autor amuletu snažil kříž napodobit.
Mezi další významné archeologické objevy z vikinské éry patří plně dochovaný hrob vikinského bojovníka uloženého v pohřební lodi ve Skotsku. Nalezené předměty naznačují, že zde byl před více než 100 lety pochován vysoce postavený válečník. Při stavbě olympijských sportovišť v Londýně byl nalezen hromadný hrob padesátky popravených vikinských nájezdníků. A ve středověkém obranném valu Danewerk na jižní hranici Dánska archeologové objevili legendární bránu Wieglesdor, která byla označována jako brána do Skandinávie. Některé věci bývají považovány jen za legendy, ovšem postupem času se ukáže, že jejich existence je reálná. Už staré severské ságy hovořily o takzvaných slunečních kamenech, které při neznalosti kompasu vikinští plavci zdvihali do výšky a určovali s jejich pomocí svou pozici. Dlouho se mělo za to, že se jednalo jen o barvité historky vikinských vypravěčů. Až současná věda zjistila, že tyto kameny skutečně existovaly.
Vikingové sice byli zkušení mořeplavci a dobří astronomové, přesto se jim při jejich cestách podobné kameny hodily. Oním bájným kamenem je islandský živec. Ten se ukázal jako dobrý polarizátor, a mohl se tedy stát základním materiálem pro tajemný sluneční kámen Vikingů. Tento nerost může být snadno opracován do kosočtverečného tvaru, jehož je k polarizaci zapotřebí. Krystal má vlastnost depolarizovat sluneční světlo, tedy filtrovat je odlišně podle způsobu, jak je kámen orientován. Když Vikingové sledovali světlo přes krystal, nemohli si nevšimnout dvou různých svazků paprsků. Jeden byl běžný a druhý depolarizovaný. Když poté otáčeli kamenem, v jednu chvíli získali naprosto stejnou intenzitu u obou svazků. V ten okamžik krystal ukazoval přímo ke Slunci. I tato orientační pomůcka vikinským mořeplavcům pomohla doplout až ke břehům Severní Ameriky.
