„Á–dva–tři a o–to–čit!“ diriguje choreografka téměř 1500 tanečníků. Jsou slavní po celém světě a na sobě mají vězeňské uniformy. To proto, že jsou to odsouzení zločinci.

Možná jste při brouzdání internetem na jejich „spartakiádní“ videa narazili. Pokud chcete vědět víc, EpochaPlus.cz vám představí jedno neobvyklé vězení.

Drsné vězení potřebuje zkrotit

Ve skrumáži těl zablýskne nůž. Na zemi zůstává ležet nehybné tělo. „Ty výtržnosti a vzpoury musíme zkrotit!“ utíná další den guvernérka filipínské provincie Cebu Gwendolyn Garciová (*1955) diskusi o incidentu v přelidněné věznici.

Uvědomuje si vážnost situace. V budově, kterou Britové postavili v roce 1871 pro 200 odsouzených, se totiž v roce 2004 tísní 2000 vězňů. Ze dvou třetin odsouzených za vraždy, loupeže, znásilnění a obchod s drogami.

Úkolem pověří svého mladšího bratra Byrona F. Garciu a ten to bere „pěkně od podlahy“.

Místo nožů taneční

Stěhuje vězně do nové budovy, zabavuje jim v důkladných čistkách zbraně, systematicky rozbíjí vězeňské gangy. Aby zastavil korupci, propouští desítky zkorumpovaných dozorců. Upevnění disciplíny mají pomoci společná cvičení.

Od těch už je jen krůček k nápadu nahradit ho tancem. „Inspiroval mě film Vykoupení z věznice Shawshank. Scéna, kde vězni poslouchají Mozarta,“ prozrazuje Garcia. Ač to vypadá jako bláznivý nápad, výsledky jsou povzbudivé. Počet incidentů klesá. A pak přichází nečekaný zvrat.

Nečekaný vedlejší efekt

Garcia dává nahrávky vězeňského tance na internet. První, populární Algorithm March, projde bez povšimnutí, ale v  červenci 2007 se rodí hit.

Nahrávku, kde 1500 vězňů tančí slavný Thriller Michaela Jakcsona, během půl roku shlédne 10 000 000 lidí.

Vězeň Crisanto Niere, tančící Jacksonův part i homosexuální Wenjiel Resane, který tančí jeho dívku, se stávají hvězdami. „Nenahrával jsem to pro zábavu.

Chtěl jsem informovat ostatní věznice o tom, co tady děláme,“ tvrdí Garcia. Slávu si však očividně užívá když před stovkami turistů pravidelně moderuje vězeňské taneční vystoupení.

Denně trénují čtyři hodiny a pilují repertoár, který má dnes přes dvacet choreografií. Od hitů skupin Queen či Depeche Mode až po slavnou Macarenu. Navzdory slávě, však zůstávají odsouzenými zločinci.

Spí na tvrdých palandách a dodržují tuhý režim, který jim život řídí od probuzení do večerky. „Určitě lepší než předchozí kriminál. Se podívejte na naše nacpaný břicha,“ směje se několikanásobný vrah Rodolfo Ruiz.

A ne všichni jsou jejich fandy. Garcia narazí, když se snaží zařídit vystoupení vězňů na festivalu Sinulog. Což je tradiční taneční pochod městem, kde tančí stovky pestře oděných tanečníků.

„Ani kdyby se k nim připojil skutečný Michael Jackson,“ odmítá starosta Tomas Osmeña: „Za mřížemi ať si tančí jak chtějí, ale na ulici nepatří.“

Mučí ty, kteří tančit nechtějí?

Úspěšný program postupně přebírají další filipínské věznice. Objevují se však další problémy. Bojovníci za lidská práva tvrdí, že vězni jsou k tanci nuceni. Amnesty International dodává, že ti, kdo se odmítají účastnit, jsou mučeni.

V únoru 2010 navíc Gwen Garciová nařizuje program zastavit, dokud nebude kvůli darům od mecenášů prošetřeno účetnictví věznice.

Dokonce se objevují informace o snaze nahradit tanec pěstováním kukuřice, které by tolik neodvádělo pozornost od nápravné podstaty programu. Po řadě vášnivých diskusí je sice program muzikoterapie obnoven, zpočátku však bez povolení k veřejným produkcím.

V roce 2012 však vězňové z Cebu vracejí úder. Jejich nové video, kde jich 1000 předvádí slavný Gangnan style, se opět stává hitem.