Žijeme v digitálním věku. Nakupujeme on-line, vyhledáváme informace v digitální formě a využíváme také sociální sítě, jejichž prostřednictvím komunikujeme s přáteli. Ale co když naše soukromé psaní a vyhledávání na internetu není zase tak privátní? Co když je v hledáčku třeba tajných služeb?

„Přímo od svého stolu bych mohl sledovat komunikaci kohokoli z vás či vašeho účetního přes soudce až po prezidenta.

Stačí znát jen e-mail nebo jméno,“ prohlásil již v roce 2013 americký špion Edward Snowden, který zběhl z USA a v současné době žije v azylu v Rusku. Úřady však toto jeho prohlášení ihned popřely a označily ho za naprostý nesmysl.

Jenže podle všeho opravdu existuje program, který dokáže číst e-maily, historii vyhledávání na internetu, příspěvky na sociálních sítích, povídání na chatech nebo elektronické nákupy.

Je to přiznání?

Tento program se nazývá Prism a funguje od roku 2007. Právě o něm informoval Edward Snowden novináře z listů The Washington Post a The Guardian. Potvrdil, že Facebook spolupracoval s americkou CIA a NSA. A nejen Facebook, ale i Google či Apple!

Díky programu tak získala americká rozvědka až sedminu veškerých informací, kterými disponuje. Facebook také přiznal, že dostal od amerických bezpečnostních úřadů přes 9000 žádostí o vydání informací, týkajících se více než 18 000 uživatelů.

Nejhorší špionážní nástroj

Konspirační teoretikové jsou přesvědčení, že právě Prism je ten program, který sleduje veškerou komunikaci na sociálních sítích a obsahuje prý rozhraní, které zpravodajským službám usnadňuje analýzu vazeb a chování jednotlivých uživatelů.

To měl potvrdit i zakladatel WikiLeaks Julian Assange, který označil Facebook za nejděsivější špionážní nástroj na světě.

Jak rozpoznat teroristický útok?

Proč by však vládní agentury chtěly nahlížet do komunikací lidí?

Důvodem jsou především události spojené s masivním vyšetřováním islámských útoků z 11. září 2001. Vládní organizace se proto brání, že jejich cílem má být odhalování mezinárodních hrozeb, zločinu a terorismu. A to se daří i díky sociálním sítím.

Spojené státy tak například věděly, že v roce 2010 schyluje v Egyptě k národnímu povstání.

Možností je mnoho

Sledovat někoho na internetu dnes už není takový problém ani pro obyčejného člověka. Na černém virtuálním trhu lze sehnat mnoho nástrojů, jak toho docílit.

Lze si například obstarat návody, jak prolomit slabé zabezpečení veřejných wi-fi sítí třeba v obchodních centrech. Ale je možné zajít ještě dál.

Existuje totiž software, který bez vědomí uživatele odesílá data po zmáčknutí libovolné klávesy včetně zadávaných hesel. Stává se i to, že se hackeři nabourávají na webovou kameru, jež je dnes již téměř v každém počítači.

Jen pro studenty

Největší sociální sítí je bezesporu Facebook, který v současné době používají přes dvě miliardy lidí na celé planetě. Jeho vznik je spojen se jménem Marka Zuckerberga, který se díky tomu stal jedním z nejbohatších lidí na světě.

Původně byl tento systém omezen jen pro studenty Harvardovy univerzity, během pár měsíců si ho však studenti velmi oblíbili, a díky tomu se rozšířil do tzv. Ivy league a přidávaly se další univerzity.

V roce 2006 se začaly připojovat i nadnárodní obchodní společnosti a soukromé osoby nad 13 let. Úspěch měl Facebook opravdu veliký, už o rok později se stal se svými 57 miliony aktivními členy stránkou s největším počtem uživatelů mezi studentskými weby.

Odkud se vzaly peníze?

Okamžitě se vyrojily spekulace o propojení této sociální sítě s tajnými agenturami. Sociální sítě vědí o uživatelích mnoho, včetně toho, jaké stránky sledují, které se jim líbí, a díky tomu mohou okamžitě zjistit povahu člověka, záliby, ale i neřesti.

Každá sdílená informace se stává veřejnou věcí, jež se dá kdykoliv

vypátrat. Propojení s vládními organizacemi vyšlo najevo, když Facebook dostal na svém začátku v roce 2004 obří investici ve výší 12,7 milionu dolarů. Částka přišla prostřednictvím novozélandské společnosti In-Q-Tel.

Vládní firma

Zajímavé je, že tuto společnost založila Ústřední zpravodajská služba (CIA) v roce 1999. Konspirátoři jsou proto přesvědčeni, že Mark Zuckerberg je pouze loutkou ve vyšší hře amerických tajných služeb.

V ní má figurovat ještě DARPA, americká vládní agentura pro výzkum obranných projektů. Ta má shromažďovat informace za účelem ovládnutí lidí a jejich manipulace. DARPA stojí i za zrodem internetu a monitoruje celosvětovou internetovou síť.

Jako z filmu

Název společnosti In-Q-Telu odkazuje na nejslavnějšího agenta britské tajné služby, Jamese Bonda, a jednu z filmových postav, pana Q. Ten ve snímku vedl oddělení výzkumu a vývoje britské tajné služby a agenta zásoboval různými vychytávkami.

A DARPA shodou náhod vyvíjí zcela nové druhy zbraní, které mohou být rychle použity. Je to snad náhoda?

„Soukromé“ klábosení

Mnoho lidí si myslí, že soukromý chat na sítích je čistě privátní záležitostí. V případě Facebooku to však není úplně pravda. Existuje totiž speciální program, který chaty sleduje a následně vyhodnocuje, co je v textu psáno.

Cílem je monitorovat hlavně sexuální obtěžování dětí, ale je schopen rozpoznávat i určité fráze. Pokud by došlo k nebezpečnému jednání, program upozorní lidského analytika, a ten následně policii.

Otázkou je, kolik dalších podobných programů funguje tajně.

Jaký je člověk?

Sledování může komplikovat velké množství uživatelů. Proto se používají speciální programy s algoritmy, které odhalí, co se lidem líbí, jaké věci sdílí a komentují.

Podle těchto kritérií jsou pak schopné vyhodnotit, nakolik jsou lidí vzdělaní, jaké jsou jejich politické preference nebo jestli mají sklony k extremismu.

Reklamy na míru

Určitě si mnoho z vás všimlo, že když hledáte na internetu, prohlížeč si pamatuje, jaké stránky jste navštívili.

Není tedy náhodou, že když například nakupujete on-line, objeví se vám pak na stránkách Facebooku či jiné stránce reklamy, které velice úzce souvisí s oním nákupem.

A to je jen jeden z příkladů, kdy poskytovatelé sociálních sítí vědí o uživatelích více než ostatní.

Nástroj vládních služeb

Z tohoto důvodu je tak velmi snadné zjistit o lidech mnohem více. Zákony sice soukromé údaje chrání, pokud se však tajným organizacím zachce, nic jim nezabrání si informace vyžádat.

Dokonce se proslýchá, že americká tajná služba NSA dokáže na síti dokonale předstírat, že se jedná o stránky Facebooku. Když se pak uživatel připojí, služba se na něj může dívat skrz jeho vlastní kameru.

Na místě činu

Komunikace a sdílení obsahu dnes hraje nemalou roli i v ozbrojených konfliktech. Vždyť Twitter a další služby umožňují lidem sledovat událost v přímém přenosu i z druhého konce světa.

Ruku v ruce se sdílenou informací slouží další internetová služba, Google Streetview. Díky ní se dá ověřit, zda byly příspěvky pořízeny tam, kde jejich autoři tvrdí.

Obsah sociálních sítí tak může poskytnout přesný obrázek toho, co se v místě konfliktu děje. Vládní organizace tak budou i nadále využívat všech dostupných nástrojů na odhalení potenciálního nebezpečí.

Zůstává však otázkou, zda nebude zneužívána a lidé kontrolováni každým kliknutím na internetu.