Dusot kopyt se rozléhá ztichlou krajinou jako vtíravý, rušivý element. Muži sedící na koních ho však vůbec nevnímají. Mají svůj jasný a vytyčený cíl. Chystají se totiž k jedné z nejslavnějších loupeží v dějinách, která nepříteli vezme vítr z plachet a v jeho ústech zanechá hořkou pachuť. Jejich kořistí však nejsou peníze, ale bifteky!

Po řádění generála Shermana (1820–1891) se vojáci Konfederace potýkají s velkým hladem, veškeré jejich zásoby totiž promění v prach. Nucená hladovka nejenže vojáky oslabuje a připravuje o potřebný elán, ale také vytváří živnou půdu pro nemoci různého druhu. Ačkoliv se při bojích rvou, co jim síly stačí, situace začíná být neúnosná. Dokud se v hlavě jednoho z mužů nezrodí brilantní plán, který nepřítele „posadí na zadek“.

Spásný nápad

Oním „zachráncem“ je zvěd George D. Shadburne, který do oslabeného tábora dorazí s informací o nedostatečně střeženém stádu dobytka, nacházejícím se v Cattle Corral, jen 5 mil od tábora generála Granta (1822–1885). Jde o 3000 krav, které by dokázaly vojáky nasytit a zesláblým tělům dodat vzpruhu. Navíc se nachází u území, na které by jeho protějšek, generál Robert Edward Lee (1807–1870), rád zaútočil. Mohl by tedy spojit příjemné s užitečným. Nejenže by rozdrtil nepřítele, ale ještě by ho připravil o chuť k jídlu.

Geniálně šílený tah

I přes počáteční obavy o to, zda se dobytek podaří přenést na bezpečné „šedé“ území, dostává generál Wade Hampton (1818–1902) zelenou. Hlad je zkrátka silnější než obavy z neúspěchu. Jeho plán spočívá ve skutečnosti, že nepřítel nebude očekávat útok od řeky Blackwater. Už jen proto, že most přes ni byl zničen, a seveřané tak nemají potřebu území hlídat. Do akce je nakonec vysláno skoro 3000 mužů, rozdělených do tří různých skupin. Zvláštní skupinku pak tvoří „odpadlíci“, kteří jen o vlásek unikli oprátce a světem korzují s velkým škraloupem.

Tiše jako myšky

Je 14. září 1864, když skupinka vyráží. Přesun k vytyčenému cíli probíhá bez problémů a povšimnutí. Yankeeové nemají ani potuchy, co jim jede v ústrety a že brzy nedobrovolně udělají jeden dobrý a velmi chutný skutek. Jakmile se oddíl dostává podle očekávání k nestřeženému území bez mostu, dává Hampton rozkaz postavit nový. Stromů je všude dostatek a potřebné náčiní se v taškách mužů jen třese na práci. Netrvá proto dlouho a oddíl se dostává do těsné blízkosti Cattle Corralu a jeho čtyřnohého pokladu.

Odpor je marný…

Od této chvíle je čas se rozdělit a snížit tak riziko neúspěchu na minimum. Zatímco jedni mají chránit před potenciálním útokem, další mají odpoutat pozornost modrokabátníků a odloudit stádo. Pak už jde vše ráz na ráz. Nepřítel je útokem natolik překvapen, že ani nová výzbroj těžké porážce nezabrání. Na Hamptonově straně se to jen hemží zajatci, některé kavalerie se podaří naprosto rozprášit. Brzy je všem jasné, že období hladu je nenávratně pryč. Dobytek ani nezaznamená, že právě učinil jednu skupinu neuvěřitelně šťastnou a právě změnil majitele.

Pomsta s příchutí masa

I přesto, že se zbylí Yankeeové snaží prachsprosté zloděje pronásledovat, jediné, co získají, je pár kusů poztráceného dobytka. Na větší boj už zkrátka nejsou lidé. Hampton se tak může těšit z více než 2486 kusů dobytka, při jehož loupeži přijde o život pouze 10 mužů. Ani počet zajatců není malý, čítá totiž na 350 mužů! Informace o úspěšném husarském kousku se začínají šířit jako lavina, která na mnoha frontách vzbuzuje především úsměv a poklonu. To, už se však vojáci Konfederace s chutí nacpávají a „opíjejí“ se sladkým pocitem vítězství.