„Tak jako fotbal, tak vy mě zavrhujete?“ ptá se jedna z postav slavné Komedie plné omylů. I sám velký anglický dramatik William Shakespeare si začátku 17. století všímá sportu, kterým žije celá jeho země.

O „sprostém fotbalistovi“ se zmiňuje dokonce i hrabě Kent v jeho dramatu Král Lear.

Středověkým anglickým tržištěm se zběsile žene víc než tisícovka hráčů. Vrhají se po míči, který si za mohutného řevu a povzbuzování ostatních i diváků zuřivě vyrážejí zpod nohou.

„Zápas o míč, při němž není žádných pravidel, je tak zuřivý, že mezi obyčejné příhody se počítají zlámané nohy, roztrhané šaty a podobně,“ líčí situaci bez příkras dobové zdroje.

Obyvatelé zabarikádovávají okna i dveře svých příbytků, aby nepřišli o majetek. Při bitkách často teče krev, v roce 1280 skončí jeden ze zápasů smrtí hráče. Náruživý fotbalista bohužel narazil na soupeře, jemuž visel u pasu nůž…

Rána do biskupových oken

V domku nedaleko katedrály v Exeteru na jihozápadě Anglie řinčí rozbíjející se sklo. Ze dveří vyběhne ven rozzuřený mužík v sutaně. Z očí mu metají blesky. „Nevychovanci nevychovaní,“ křičí a zuřivě mává pěstmi.

„Nejenže berete jméno Boží nadarmo, ale ještě ho tou svojí odpornou hrou nestydatě urážíte,“ vyráží ze sebe sotva popadá dech. Rozdovádění kluci utíkají pryč a za chvilku po nich zůstane už jenom opuštěný míč na náměstí. Biskup pohlédne na vyražené okno.

„Budu si stěžovat,“ rozhodne se okamžitě a zamíří za místním starostou. „Darebáci. Všichni patří do vězení. Ruší mé bohoslužby a rozbíjejí okna,“ nadává. Píše se rok 1287.

Obyvatelé protestují

I Londýňanům se v roce 1314 už přestávají líbit rvačky, které doprovázejí každou hru s míčem. Nelení a sepisují proto žádost ke královskému dvoru, aby panovník s divokými bitkami už jednou provždy skoncoval.

Anglický král Edward II. (1284–1327), který má nepořádku také plné zuby, jim 13. dubna 1314 s chutí vyhoví.

„Jelikož je ve městě veliký hluk způsobený srocováním při velkém míči, z čehož může povstat mnoho špatností, které Bůh zapovídá, rozkazujeme a zapovídáme jménem královským pro budoucnost pořádání takových zápasů ve městě pod trestem vězení,“ oznamuje v listině, jejíž text dodnes najdeme v archivu Anglické fotbalové asociace.

Hraje se až po mši

„Zakazuji hrát si s míčem.

Parlament ve Westminsteru se kvůli tomu nemůže soustředit na řešení státních problémů,“ vzteká se anglický panovník Eduard III. (1312–1377) v roce 1331. Uplyne ještě pár let a úplně mu dojde trpělivost, protože mezi Anglií a Francií právě zuří stoletá válka (1337–1453).

Kopání do míče podkopává bojovou morálku jeho vojáků, a tak uličníky bez milosti trestá pobytem za mřížemi. V období 13241667 platí na anglickém území přes 30 královských nebo místních zákonů proti fotbalu!

Teprve král Jakub I. (1566–1625) bere rozvášněné rowdies (výtržníky – pozn. red.) v roce 1618 přece jenom trochu na milost. Dovoluje křesťanům, že mohou hrát, ovšem až poté, co se v neděli zúčastní mše.