Než se zhoupl na šibenici, dokázal důstojník Waffen-SS a přesvědčený nacista Jürgen Stroop (1895–1952) řádně zapracovat na své pověsti bezohledného velitele, schopného s ledovým klidem posílat na smrt všechny nepřátele třetí říše pro jediný účel – vyšplhat po horách mrtvých těl až na vrchol nacistického kariérního žebříčku.
Bylo 26. září roku 1895, když se z domu Kathariny Weltherové a policejního vrchního strážmistra Konrada Stroopa ozval dětský pláč.
Právě toho dne se jim narodil malý Jürgen, který o několik desítek let později vnese strach do srdcí rebelujících varšavských Židů a dalších odpůrců nacistického režimu, za což si nejprve vyslouží ostruhy a později provaz.
Nadšeně do zákopů!
Jürgen (původním jménem Josef) Stroop si poprvé navlékl uniformu již během první světové války, kdy se jako jeden z mnoha nadšených mladíků s vidinou hrdinských činů a slavných vítězství dobrovolně přihlásil do armády.
První drobné vystřízlivění na sebe nenechalo dlouho čekat, když byl krátce po nasazení na západní frontě zraněn do ruky. Po návratu z nemocnice byl krátce nasazen ve Francii a následně v roce 1915 odvelen na východní frontu.
Nutno podotknout, že se tu mladý Jürgen ukázal jako voják statečný a disciplinovaný, za což si vysloužil Železný kříž II. třídy. Přesto po válce u armády nezůstal a vrátil se zpět ke své původní práci v pozemkovém registru. Netrvalo však dlouho a Stroop navlékal vojenskou uniformu znovu…
V nacistické partaji
V roce 1932 vstoupil do NSDAP a SS. Vlastním úsilím a následnou přízní vysokých nacistických představitelů se pak zasloužil o raketový vzestup v nacistickém žebříčku – již v roce 1933 velel pomocné policii v Lippe, posléze byl převelen do Sudet, a než bylo v roce 1939 napadeno Polsko, byl ze Stroppa SS-Standartenführer (plukovník) a velitel SS ve městě Hnězdno (Gnesen).
Nicméně i ve druhé světové válce okusil Stroop trpkou pachuť východní fronty s tím, že zde po dobu tří měsíců sloužil v jedné z nejlépe vycvičených a organizovaných jednotek Waffen SS – divizi Totenkopf.
Za své znamenité služby byl posléze odměněn sponou k Železnému kříži II. třídy a útočným odznakem pěchoty v bronzu.
„Hvězdný“ moment se blíží
Přestože měl tou dobou v nacistických kruzích mimořádnou pověst, jeho nejvýznamnější moment měl teprve přijít.
19. dubna 1943 vypuklo povstání ve varšavském ghettu, které bylo důsledkem dlouhodobého pobytu bezmála 400 000 Židů na stísněném a špinavém prostoru, z něhož byli následně odváženi na vyhlazovacího tábora Treblinka.
Než aby zbývající přeživší čekali na rozkaz k poslušnému napochodování do vagonů, rozhodli se raději zformovat hnutí odporu, které mělo nacistům připravit nepříjemné překvapení.
Specialista na partyzány si servítky nebere
V noci z 18. na 19. dubna bylo varšavské ghetto obklíčeno německou armádou a polskou policií. Cíl byl jasný, všechny jeho obyvatele odsud poslat do vyhlazovacích táborů.
Sotva vysvitly první paprsky ranního slunce, vyrazilo sebevědomě kupředu asi tisíc německých vojáků pod velením Ferdinanda von Sammern-Frankenegga (1897–1944).
Jaké však bylo jejich překvapení, když je namísto poslušně seřazených Židů s rukama nad hlavou čekali zabarikádování ozbrojenci s pistolemi a výbušninami, které jim do uzavřené zóny dokázaly propašovat polské odbojové organizace.
Židé věděli, že v podstatě nemají co ztratit, což bylo ze zuřivé palby a takřka fanatického pohrdání smrtí více než patrné. Němcům navíc neulehčovala situaci skutečnost, že si Židé jednotlivé domy v ghettu důmyslně propojili v jednu funkční pevnost.
První den to vyšlo a nacisté museli navzdory početní i materiální převaze z oblasti ustoupit.
Heinrich Himmler (1900–1945) s ohledem na tento debakl stáhl dosavadního velitele Frankenegga a nahradil ho SS-Brigadeführerem Jürgenem Stroopem, který se s horlivostí sobě vlastní pustil do práce.
Hnízda odporu lehnou popelem
Následujícího dne nacisté zaútočili znovu, ani tentokrát však nedokázali židovské rebely porazit, a jakmile se Varšava zahalila do tmy, opět se z ghetta stáhli.
Stroop se proto rozhodl poněkud přitvrdit a vydal rozkaz k vypalování jednotlivých domů plamenomety. To se ukázalo jako taktika mimořádně účinná a nacisté i díky ní 16. května zlomili poslední odpor.
Ten den okupanti vypálili Velkou synagogu v Tlomacké ulici, čímž velitel SS Jürgen Stropp prohlásil akci za skončenou: „180 židů, banditů a podlidí bylo zničeno. Židovská čtvrť Varšavy již nikdy více!
Velkolepá operace skončila ve 20.15 hodin, když byla varšavská synagoga vyhozena do povětří,“ hlásil agilní velitel. Stropp na okamžik výbuchu vzpomínal: „Jaký nádherný pohled! Zvolal jsem Heil Hitler! a stiskl detonátor.
Ohromná exploze vynesla plameny až k oblakům. Barvy byly neuvěřitelné. Nezapomenutelný jinotaj vítězství nad Židy.“
Smrt na bojišti či v táboře
Stroop Židy pohrdal, přesto se o jejich odhodlání a odvaze vyjadřoval s neskrývaným obdivem. Málokdo by po první přestřelce očekával, že povstání ve varšavském ghettu zaměstná Němce takřka na měsíc a způsobí jim ztráty několika desítek vojáků.
Je ovšem pravda, že u Židů byla ta čísla o poznání hrozivější – asi 7000 Židů zemřelo během bojů a zhruba stejný počet jich byl odvezen do vyhlazovacího tábora k okamžitému zplynování.
Ti, kteří se na povstání tolik nepodíleli, byli rozvezeni do koncentračních táborů Lublin a Majdanek a do pracovních táborů Poniatowa, Trawniki, Budzyn a Kraśnik.
Velitel Stroop veškeré dění v ghettu sepsal do podrobné zprávy, která nevynechávala ani popravy zajatých odpůrců a další kontroverzní činy. Text byl navíc obohacen o desítky fotografií.
„Já jsem Stroop. Řeším problémy…“
Po akci ve Varšavě byl Stroop převelen do Řecka, kde měl pevně sevřít do rukou otěže území původně spravovaného italskými spojenci. Práce tam bylo více než dost.
Nový velitel měl za úkol upevnit vliv aténského gestapa, vypořádat se se zbylými řeckými Židy a srazit hřebínek vzpurným Řekům.
Nutno podotknout, že se všech těchto úkolů zhostil s nadšením možná až přílišným, když se neváhal ohrazovat proti svým vlastním nadřízeným a pravidelně překračovat své pravomoci.
Možná i proto byl navzdory svým z hlediska nacistů dobrým výsledkům z oblasti stažen a ve funkci Vyššího velitele SS a policie převelen do Porýní, kde se dočkal konce války.
Když válka skončila, pokusil se Stroop v uniformě wehrmachtu a s falešnými doklady v kapse sehrát před Spojenci divadlo. Byl však odhalen a nakonec v roce 1947 předán Polákům, kteří na něj po následující čtyři roky pečlivě sbírali důkazy.
Sám Stroop se během procesu snažil svoji roli nacistického služebníka bagatelizovat, nicméně důkazů o jeho vině měl polský tribunál dostatek a zpráva pro Himmlera o potlačení povstání z nich byla tou nejvýznamnější.
Fanaticky přesvědčený nacista Jürgen Stroop byl odsouzen k trestu smrti a oběšen v březnu 1952 ve varšavské věznici Mokotow.
