Každoročně 14. února se po celém světě šíří vlna romantiky, provázená výměnou květin, dárků a sladkých slov. Svátek svatého Valentýna, dnes spojený především s komercí a zamilovanými páry, má však mnohem hlubší a temnější kořeny.

Vznikl jako křesťanský svátek na počest mučedníka jménem Valentýn a jeho příběh, zahalený tajemstvím a propletený několika legendami, nás zavede do krutých časů Římské říše, kde se láska a víra střetávaly s pronásledováním a násilím.

Jak se z tragického osudu tajemného světce zrodila globální oslava lásky, kterou známe dnes?

Svátek svatého Valentýna můžeme zaznamenat už v 8. století, ale s oslavami lásky začal být spojován až ve 14. a 15. století, což naznačuje dlouhý a složitý vývoj jeho významu.

Dnes, 14. února, si lidé po celém světě vyměňují květiny a dárky, to vše ve jménu svatého Valentýna. Většina z nich však neví, kdo tento tajemný světec vlastně byl.

Příběh svatého Valentýna je totiž zahalen tajemstvím a skládá se z několika legend, které se prolínají a vytvářejí romantickou, avšak zároveň tragickou postavu.

Legenda o svatém Valentýnu v sobě ve skutečnosti spojuje příběhy tří různých světců jménem Valentýn, kteří zemřeli právě 14. února. O každém z nich je toho známo jen velmi málo.

S jistotou víme, že všichni zemřeli násilnou smrtí, což naznačuje, že byli oběťmi pronásledování křesťanů v Římské říši. Jedním z nich byl kněz, který sloužil během 3. století v Římě.

Císař Claudius II. (214–270), známý jako „Gothicus“, tehdy vydal nařízení, podle kterého museli vojáci zůstat svobodní. Věřil totiž, že svobodní muži jsou lepšími a oddanějšími vojáky, zatímco manželství a rodina je rozptylují od služby státu.

Navzdory tomuto drakonickému nařízení Valentýn vojáky a jejich snoubenky tajně oddával, čímž se postavil proti císařské moci a ztělesnil ideál lásky, která překonává veškeré překážky. Za toto své odvážné jednání ho Claudius nechal popravit. Tento příběh ho vykresluje jako hrdinu, který položil život za lásku a víru.

Podle jiné verze je zase pravou legendou ta o svatém Valentýnu z italského města Terni. I tomuto biskupovi byla na příkaz císaře Claudia useknuta hlava. Tento příběh se váže k Terni, starověkému městu v Umbrii, a posiluje regionální spojení se svátkem.

Další, poslední ze svatých Valentýnů, měl zemřít v Africe, což naznačuje, že jméno Valentýn bylo v té době běžné a několik mučedníků s tímto jménem mohlo přispět k legendě.

Která z těchto legend stojí za zrodem dnešních oslav svatého Valentýna, není s jistotou jasné. Ve všech je však svatý Valentýn romantickou – a zároveň tragickou – postavou, která se obětovala pro své přesvědčení a pro lásku.

Najdeme ale i další legendy o svatém Valentýnu, které přidávají na jeho romantické pověsti. Podle jedné z nich byl Valentýn popraven za to, že pomáhal křesťanům uniknout z krutých římských vězení. Sám byl za tuto pomoc uvězněn.

V římské kobce, kde čekal na svůj osud, se zamiloval do dcery žalářníka, která ho navštěvovala a přinášela mu jídlo. Těsně před svou smrtí jí poslal historicky první „valentýnský“ pozdrav, adresovaný právě jí. Dopis podepsal „Tvůj Valentýn“.

Tento výraz se na „valentýnkách“ používá dodnes a dává svátku osobní a intimní rozměr.

Tento příběh se zdá být nejpravděpodobnějším zdrojem zvyku posílat milostná přání, neboť přímo spojuje svatého Valentýna s romantickým dopisem a odkazuje na jeho osobní citový prožitek v tragickém okamžiku.

Už ve středověku se stal Valentýn jedním z nejoblíbenějších svatých v Anglii a ve Francii, kde se jeho kult začal propojovat s jarními rituály a představami o lásce.

Anglický básník Geoffrey Chaucer (1340 nebo 1342/1343–1400), autor známých Canterburských povídek, napsal v roce 1375 báseň Ptačí sněm.

Právě v ní spojil den svatého Valentýna s oslavou lásky a báseň je dnes jedním z nejranějších dochovaných dokladů spojení kultu svatého Valentýna s milostnou tematikou. Chaucerova tvorba tak hrála klíčovou roli v popularizaci Valentýna jako svátku zamilovaných.

Již během pozdního středověku začaly být populární také valentýnské dopisy. Nejstarší známou „valentýnkou“ je báseň, kterou napsal v roce 1415 Karel Orleánský (1394–1465) své manželce z vězení v londýnském Toweru, což dodává svátku historický a vznešený rozměr.

Dnes je jedním z nejvýraznějších symbolů svatého Valentýna obrázek srdce, které představuje lásku a cit.

V Itálii si pak milenci na svatého Valentýna dávají navzájem klíče, kterým má obdarovaný „odemknout“ srdce dárce, což je krásný symbol vzájemné důvěry a otevřenosti. Celosvětově jsou oblíbená valentýnská přání, tzv. „valentýnky“.

V Americe začala sériově vyráběné valentýnky jako první prodávat ve 40. letech 19. století Esther A. Howlandová, které se přezdívá „Matka Valentýna“.

Díky jejímu podnikatelskému duchu se valentýnky staly dostupnými pro širokou veřejnost a přispěly k masovému rozšíření svátku.

Ačkoliv je Valentýn podle mnohých jen komerční svátek, přesto má své pravoplatné místo v kalendáři i v srdcích zamilovaných po celém světě, což svědčí o jeho trvalé popularitě a významu.

Je zajímavé, že jedním ze symbolů oslav Valentýna je řecký bůh lásky Erós (latinsky Amor nebo Cupido), zobrazovaný jako baculaté dítě s lukem a šípem.

Jeho obraz je často spojován s romantickou láskou a hravostí, což kontrastuje s tragickým původem křesťanského světce. Tento prvek z antické mytologie se do oslav Valentýna dostal pravděpodobně v renesanci, kdy se oživoval zájem o klasickou kulturu.

Údajné ostatky svatého Valentýna se mají nacházet hned na několika místech Evropy. Hlavní relikvie – lebka světce – je vystavena v římské bazilice Santa Maria in Cosmedin.

V irském Dublinu se údajně nachází srdce svatého Valentýna, další části jeho těla jsou ve skotském Glasgow, španělském Madridu či italském Terni.

V Bazilice svatého Petra a Pavla na pražském Vyšehradě se nachází lopatka svatého Valentýna, která je tu vystavena každý rok na svátek svatého Valentýna. Část ostatků svatého Valentýna má ukrývat i kaplička svatého Antonína u obce Rounek na Jihlavsku.

Tyto relikvie, ať už pravé či nikoli, svědčí o hluboké úctě, kterou k tomuto tajemnému světci lidé po staletí chovali a stále chovají.

Příběh svatého Valentýna je složitou tapisérií protkanou mučednictvím, romantikou a staletími lidových tradic. Ačkoliv se jeho přesný původ může ztrácet v mlhách historie, jedno je jisté: jeho odkaz přežil věky a proměnil se v globální fenomén oslavy lásky.

Bez ohledu na to, zda Valentýna vnímáme jako komerční svátek, nebo jako hlubokou připomínku oběti a oddanosti, jeho přítomnost v našich kalendářích a srdcích je nepopiratelná.

A tak, zatímco si budeme i nadále vyměňovat květiny a sladkosti, můžeme si připomenout i tajemného světce, který dal jméno tomuto dni plnému lásky.