Nejnovější archeologický průzkum dokazuje, že v pravěku se válčilo „hlava nehlava“ a že tehdejší boje byly velice krvavé. Ani ženy a děti neušly násilí.

Vědci zjistili, že prehistoričtí bojovníci nehleděli na to, koho vraždí – s běsnivostí zabíjeli muže, ale i ženy a děti, a to se stejně vysokou frekvencí.

K této teorii odborníkům dopomohla analýza zranění utržených v boji, jež schytali zástupci nevelké komunity, kteří před asi 20 tisíci lety žili v údolí Nilu.

Rodiny byly hlavním terčem

Podle studie tehdy nedocházelo k velkým bitvám, v tamní populaci se spíše konaly časté menší výpady na skupiny rodin.

Co ale nebylo příliš pochopitelné, bylo, že útočníci zabíjeli s až přehnanou zuřivostí a násilím, které k obyčejnému usmrcení ani nebylo třeba. Badatelé potvrdili, že některé oběti měly 10-20 nezhojených zranění od šípů nebo kopí.

K většině útoků docházelo z větší vzdálenosti, zbraně pro boj na dálku – kopí, luky a šípy – byly velice sofistikovanými nástroji a byly navrženy tak, aby dosáhly maximální ztráty krve.

Například jedna žena měla 19 nezhojených ran v boku, nohách, paži, rameni a hlavě. Konflikty nebyly v minulosti nijak usměrňovány, přičemž výzkumníky překvapila neobvykle vysoká míra násilí, jež potírala jakékoli etické hodnoty.

Kosterní nálezy pod mikroskopem

Pomocí mikroskopů se vědcům z Britského muzea a francouzského Národního centra pro vědecký výzkum podařilo podrobně prozkoumat ostatky 61 jedinců z prehistorického pohřebiště Džabal Sahaba v severním Súdánu, jež byli exhumováni v 60. letech 20. století.

„Ukázalo se, že Džabal Sahaba je nejstarším pohřebištěm údolí Nilu a jedním z nejranějších míst na světě znázorňujícím rozsáhlé mezilidské násilí.

Za tyto časté konflikty bylo nejpravděpodobněji zodpovědné soupeření o zdroje kvůli změnám klimatu,“ uvedl vědec Daniel Antoine z Britského muzea. 41 % z analyzovaných kosterních pozůstatků mělo v kostech zranění způsobená šípy nebo kopími. Dalších 21 % jich bylo zraněno či zabito palicemi nebo jinými tupými předměty.