Zabýval se někdo tím, jak vypadali Přemyslovci? Jaký měli tvar lebky, barvu očí nebo vlasů? A dokáže vůbec moderní věda něco takového zjistit?

Současná věda umí odpovědět i na tyto otázky. 3. dubna 1911 začíná první antropologické zkoumání ostatků svatého Václava. Analýzu provádí antropolog Jindřich Matiegka (1862–1941).

Zaráží ho například, že lebka je úzká a dlouhá – na délku měří 18,5 cm, na šířku 13,1 cm. Za posledních 1000 let se totiž lebky velice zkrátily.  Lebku svatého Václava v letech 1971-1973 zkoumá i paleantropolog Emanuel Vlček (1925–2006).

Dojde k zajímavému závěru: Podle srostlých lebečních švů by se měl muž, jemuž lebka náleží, dožít asi 60 let. Václav byl přitom zavražděn velmi mladý, ani ne třicetiletý. Později se ale ukazuje, že předčasně srostlé lebeční švy byly typickým rysem Přemyslovců.

Tmavovlasý muž se snědou tváří

Vlček se v 70 a 80. letech minulého století věnoval výzkumu ostatků posledních Přemyslovců.

Kosterní pozůstatky nalezené roku 1911 stavitelem Kamilem Hilbertem ve svatováclavské kapli z hrobu K1 na základě vyhovujícího věku, morfologického a sérologického souhlasu identifikuje jako knížete Bořivoje (852/855–888/890).

Z kosterních pozůstatků Přemysla Otakara II. (asi 1233–1278) se mu podařilo zrekonstruovat obličejovou část jeho lebky. Král železný a zlatý měl pravděpodobně kolmé čelo, jeho tváři dominoval středně velký nos.

Lícní kosti zřejmě neměl příliš výrazné, zato nadočnicové oblouky byly zřetelnější. Barva vlasů i očí pravděpodobně byla tmavě hnědá, ostatně některé dobové kroniky potvrzují jeho snědou tvář.

Uvidíme i další

Ovšem od dob Vlčkova působení věda pokročila ještě dále.

V červnu 2017 se do kostela Panny Marie na Pražském hradě vracejí ostatky knížete Spytihněva I. (kolem 875‒915) a jeho manželky, které byly vyzdviženy už v 50. letech 20. století.

Podle archeologa Jan Frolíka Spytihněva identifikovali pomocí šperků jeho manželky datovaných do 1. poloviny 10. století. Tím ale nic nekončí.

Roku 2021 česko-mexický výzkumný tým dokázal vymodelovat podobu jak Spytihněva, kterého můžeme bez nadsázky označit za zakladatele Pražského hradu, tak i jeho bratra Vratislava I. (875/888–13. února 921), otce svatého Václava.

„Výsledný tvar obličeje je více než z devadesáti procent skutečností,“ uvedl tehdy geoinformatik Jiří Šindelář, který se průzkumu zúčastnil.

Z DNA určili vědci barvu vlasů a očí, ovšem jaký měli účes, to samozřejmě netuší – v tomto případě museli zapojit svoji fantazii. Nicméně byli modroocí a vlasy měli hnědé s nádechem do zrzava.

Ještě před těmito bratry se z ostatků a dostupných informací povedlo vytvořit podobu Judity Durynské a Zdislavy z Lemberka. Dá se předpokládat, že v budoucnu k výše zmiňovaným přibudou ještě podoby dalších Přemyslovců a nejenom jich.

Základem pro vytvoření co nejpřesnější podoby tváře je pro vědce přitom skenování dochované lebky z různých úhlů pohledu. Jde o techniku zvanou fotogrammetrie.