Na svobodě je maniak, který ve svém provizorním vězení držel hned dvě dívky, které opakovaně znásilňoval. Jenom díky tomu, že obě mohou občas na procházku, se jim podaří zanechat vzkaz, vedoucí k jejich osvobození.

Teď se ale bojí, aby si pro ně jejich někdejší věznitel nepřišel a něco jim neprovedl.

Jekatěrina a Jelena: Může si pro nás přijít

Dnes neřekne v Rusku Viktoru Mochovovi nijak jinak než Skopinský maniak. Ten si v roce 2000 vyhlédne novou kořist pro své sexuální choutky. Jedná se o Jekatěrinu Martynovou a Jelenu Simachinovou.

V době zmizení je jedné 14 a druhé 17 let. Mochov je drží uvězněné ve sklepě a má co dělat, aby to utajil, protože bydlí doma s matkou. Staví proto provizorní bunkr, aby mohl dívky dál nerušeně znásilňovat.

Po necelých čtyřech letech bere obě děvčata na krátké procházky ven. Jedné se daří zanechat vzkaz, a policie je tak může vystopovat. „V současné době je jedna z osvobozených rukojmích v osmém měsíci těhotenství.

Starší dívka už měla dvě děti, porodila v letech 2001 a 2003 dva chlapce,“ uvádí zástupkyně žalobce Irina Sablinová. Obě děvčata jsou už ale v té době na svobodě a těší se jinak dobrému zdraví.

Bojí se ho dál

Mochov je odsouzen k 17 letům vězení. A teprve na začátku letošního roku se dostává na svobodu.  Z dospívajících dívek jsou dnes dospělé ženy. Jekatěrině je dnes 35 let a je šťastně vdaná, zatímco 38leté Jeleně se daří jako úspěšné učitelce angličtiny.

Obě žijí spokojeným životem, ale potom, co se dostává Mochov na svobodu, se logicky bojí, že je bude dál pronásledovat. „Může si pro mě přijít. Jestli se setkáme, budu se velmi bát. Jsem šokovaná a mám z toho hrůzu.

Nedokážu si teď představit, co budu dělat, a bojím se takové setkání si jen představit,“ svěřuje se vyděšeně Jekatěrina. „To, co se mi stalo, zanechalo v mé duši hlubokou ránu, která se nikdy nezahojí.

Protože v naší zemi neexistuje žádný program na ochranu obětí trestných činů, budeme muset vzít ochranu do svých rukou,“ dodává statečně Jelena.

Kathie Beersová: Vězněna v podzemní rakvi

Kathie Beersová má od narození smůlu. Její pěstoun ji znásilňuje přibližně od dvou let a kmotra se k ní chová jako k nádeníkovi. Štěstím v neštěstí je pak její únos v devíti letech.

Kathie se postaví jak únosci, tak svým nehodným pěstounům, kteří jsou potrestáni, jak mají být. A dívenka je konečně v milující a fungující rodině, kde se o ni starají jako o vlastní.

Místo dárku rakev

Píše se rok 1992, kdy devítiletou Kathie Beersovou krátce po Vánocích 28. prosince vyláká známý jejích rodičů John Esposito k sobě domů pod záminkou dárku či jeho zakoupení k jejím nadcházejícím narozeninám.

Pod sklepem v předem připravené podzemní kobce velikosti a vzhledu rakve na ni ale čeká vězení. Aby to nebylo tak jednoduché, kobka se nachází tři metry pod domem a je zakryta betonovou deskou. Vstup zakrývá lino a další krytiny.

V kobce Esposito následně holčičku znásilňuje 17 dní. Pro policii je ale hlavním podezřelým, protože dívku viděl úplně jako poslední. Důmyslně vybudovaný úkryt však policisté nenajdou. Dívenka si musí pomoci sama.

Snaží se s únoscem manipulovat, aby přemýšlel nad budoucností, a to pachatele vyděsí a vyvede z rovnováhy.

Znásilnil ji i kmotřin manžel

„Když jsem ho zeptala, jestli bych mohla jít do školy, řekl mi, že mě naučí, co potřebuji vědět. Když jsem se ho zeptala, jak budu pracovat, řekl mi, že pro nás má dost peněz,“ vypráví později Kathie.

Esposito si chce holčičku později jako dospělou vzít a mít s ní děti. Později ale obrátí a dívku pustí. Únosce končí ve vězení, dostává trest doživotí a v roce 2013 umírá. Z kdysi týrané holčičky je dnes sebevědomá mladá žena a matka několika dětí.

Protože je ale pro ni situace ohledně únosu těžká, musí se z ní po letech vypsat. Její paměti, kde nechybějí vzpomínky na únos a znásilňování, se stávají bestsellerem. Sama ale podotýká, že Esposito nebyl jediný muž, jenž ji znásilnil.

Od dvou let totiž byla znásilňována manželem své kmotry Salvatorem Inghillerim. „Všichni dospělí, kteří se o mě měli starat, mě nakonec zneužili,“ konstatuje samotná Kathie.

Její kmotra s ní navíc zachází jako otrokem, takže je také zatčena a malá Beersová se alespoň dostává do jiné, lepší rodiny, kde poznává pravou lásku.

Elizabeth Shoafová: Odvážná dívka v bunkru

V září 2006 jde mladá Elizabeth Shoafová jako obvykle na školní autobus. Na zastávce u školy na ni ale čeká policejní strážník. „Slečna Elizabeth Shoafová?“ ptá se strážník. „Ano, co se děje?“ odvětí dívka.

„Potřebuji si s vámi promluvit, následujte mě!“ usmívá se policista. Elizabeth netuší, že je to past a muž není strážcem zákona, ale násilníkem.

Jmenuje se Winson Filyaw, je to nezaměstnaný dělník a byl již v minulosti v podezření ze sexuálního útoku. Na únos se připravuje předem. U svého domu v Lugoffu ve státě Jižní Karolína kope třímetrový bunkr.

Tam spoutanou dívku násilím přivádí, svléká ji a nechává ji ve vykopaném obydlí. Tady ji znásilňuje i několikrát denně. Elizabeth je ale chytrá a silná. Nenechá se zlomit a s únoscem neustále mluví.

Odvaha a síla

Dívka si nakonec získá Winsonovu důvěru natolik, že jí půjčí mobil na hraní. Děvče na něm ale vyťuká SMS matce a ta kontaktuje policii. To už je desátý den v zajetí. Policisté díky mobilnímu signálu bunkr vypátrají.

Dívka končí v nemocnice a zločinec za mřížemi. I přes pokus o útěk je dopaden a od soudu si odnáší trest 421 let vězení, takže se na svobodu už nikdy nedostane. Elizabeth se vrací v pořádku domů a do školy.

Rodiče si původně mysleli, že jejich dcera jen utekla, O své nepříjemné zkušenosti s únosem ochotně dává rozhovory. „Dívám se na ni a stále mě udivuje. Přemýšlím, jak to jen udělala!“ raduje se otec unesené Don Shoaf.