Sto lidí, sto chutí. Když Benito Mussolini povečeří svůj oblíbený pokrm, manželka s ním odmítá spát v jedné místnosti. Fidel Castro večeří a snídá často v rozmezí pouhých čtyř hodin a Pol Pot nechává vařit kobru s citrónovou šťávou. A o některých jiných se tvrdí, že si pochutnávali na lidském mase!

Těžko lze sice předpokládat, že jídlo kromě trávicího traktu a nálady může ovlivnit i světonázor, přesto zvyklosti u stolu i výběr oblíbených jídel mohou o nechvalně proslulých politicích prozradit zajímavé věci.

Nebezpečí číhá všude

Hlava komunistického Rumunska Nicolae Ceaușescu (1918-1989) často dokáže rozzuřit i urazit hlavy cizích států, když si při zahraničních návštěvách vozí jídlo s sebou.

Navíc si bere na cesty i své své techniky s mobilní laboratoří, aby mohli otestovat každé sousto, určené pro jeho žaludek.

Vyhýbá se všem pokrmům, které nejsou řádně prověřeny a tak se stává, že při slavnostních událostech nenápadně hází jídlo na podlahu a kope do něj, aby se dostalo co nejdále od něho.

Pokud si ale může užívat pohody a je si jistý, že mu nehrozí nebezpečí, pak si rád pochutná na vegetariánských těstovinách s vejci v zakysané smetaně, kaprovi v aspiku anebo zeleninovém salátu s dobře kořeněným kusem masa, nejlépe připraveným na grilu.

Má také slabost pro specialitu: pomalu dušené kuřecí maso, kdy se použije celé kuře včetně hlavy, křídel i nohou.

Kdo vydrží víc?

Opulentními večeřemi, které jsou ve skutečnosti spíše mnohahodinovými pitkami, je Josif Vissarionovič Stalin (1878-1953) proslulý. Účast na nich je vlastně svým způsobem rafinovanou formou mučení.

Hry, zpěv a soutěžení v pití alkoholu dává jeho společníkům zabrat.

Traduje se, že tempo akce proměnilo jednou Nikitu Sergejeviče Chruščova (1894-1971) v trosku, která nezvládá udržet moč a jindy pro změnu budoucí jugoslávský prezident Josip Broz Tito (1892-1980) zvládne udržet krok s ostatními jenom díky tomu, že chvílemi zvrací do vlastního saka.

Sovětský vůdce má v oblibě tradiční gruzínskou kuchyni, miluje jídla, obsahující vlašské ořechy, švestky, česnek anebo granátová jablka.

Jedním z jeho šéfkuchařů je také Spiridon Ivanovič Putin (1879-1965), dědeček současného ruského prezidenta Vladimira Vladimiroviče Putina (*1952).

Honem, než přijde táta!

Oblíbeným pokrmem italského fašistického diktátora Benita Mussoliniho (1883-1945) je jednoduchý salát, plný nahrubo nasekaného česneku s olivovým olejem a citrónovou šťávou. Považuje ho za zdraví prospěšný. „Dokázal ho sníst celou mísu.

Pak už nebylo možné pohybovat se v jeho blízkosti a v noci jsem ho nechávala spát samotného v ložnici. Sama jsem raději odešla spát k dětem,“ svěřuje se ve vzpomínkách jeho manželka Rachele (1890-1979).

Mussolini jí nejraději doma se svou rodinou a potrpí si na to, aby byla večeře podávána přesně a jeho choť s dětmi aby seděli u stolu už před jeho příchodem a čekali na něj.

Pokud jde o národní kuchyně, považuje francouzskou za zcela bezcennou a naopak italskou za nejlepší na světě, přesto třeba o těstoviny jeví jenom malý zájem.

Kousek Indie

Ikonický kubánský vůdce Fidel Castro (1926-2016) je po celý život známý tím, že tvrdě pracuje. Proto se jeho osobní šéfkuchař nediví, když mu připravuje poslední jídlo jeho pracovního dne 2 hodiny po půlnoci a v 6 hodin ráno už mu chystá snídani.

Prezident si rád dopřává i vegetariánská jídla a jeho oblíbeným pokrmem jsou například zeleninové polévky. Také je ctitelem dobrých vín. Jsou však i jiné věci, které musí mít na svém jídelníčku pravidelně.

Jde o olivy, maso a sýry, které si nechává dovážet (poněkud překvapivě) ze Spojených států amerických. Fidel Castro rovněž miluje jednu rostlinu z Indie. Jde o moringu olejodárnou (Moringa oleifera), která je dnes označována za superpotravinu.

Má řadu léčivých vlastností a vysoký obsah bílkovin i cenných látek, vitamínů a minerálů. Revolucionář si ji dokonce sám pěstuje na své farmě.

Pán všeho tvorstva

Prezident Ugandy Idi Amin (1924-2003) si pro svou krutost vyslouží přezdívku „řezník z Kampaly“. Za dobu jeho vlády umírá několik set tisíc lidí, některé odhady mluví až o půl milionu.

Sám sebe pak označuje za „přemožitele britské nadvlády v celé Africe a především v Ugandě.“ I když tvrdí, že je přemožitelem Britů, má rád britské věci a to i na jídelníčku. Zalíbí se mu kromě jiného zvyk popíjet odpolední čaj.

Z masitých pokrmů má nejraději kozí pečeni a k ní chléb z prosa. Údajně dokázal také sníst až 40 pomerančů denně s tím, že jde o „přírodní Viagru“. Později, když žije v exilu v Saudské Arábii, miluje pizzu a kuřecí jídla z jednoho fastfoodového řetězce.

O tom, jak moc pestrý jídelníček měl se vedou spekulace, tvrdí se, že ugandský kruťas mohl být také kanibalem. Ten ještě za svého života odpovídá na podobná nařčení slovy, že lidské maso je pro něj příliš slané.

Já jím, vy pracujte!

Během vlády vůdce Rudých Khmerů a premiéra Pol Pota, vlastním jménem Saloth Sar (1925-1998) třetina až polovina obyvatel Kambodže trpí (nejenom) hladem.

Zatímco obyčejní lidé přežívají na vodě a rýži, premiér si rád pochutnává na zvěřině včetně pokrmů z hadího masa, zapíjeného brandy. Existuje recept, který si nejvíce oblíbil. Kobra s odříznutou hlavou se pověsí na strom a nechá se sušit na slunci.

Hadí maso je posléze nakrájeno na kousky a rozmačkáno s hrstkou arašídů. Potom se vaří ve vodě, smíchané s trochou citrónové trávy, vinnými listy a mletým zázvorem nejméně hodinu.