Elegantně se vznášejí vedle sebe, a stejně, jako se my držíme za ruku s vyvoleným protějškem, zapletou ocásky. Tenhle páreček spolu vydrží celý život. Při až devítihodinovém pravidelném namlouvacím tanci se něžně čumáčkují přerostlými rypci.
Pozornému pozorovateli neunikne, že oba umí měnit barvu – a krásně spolu ladí!
Kdo je v tomhle páru koníčků mořských (Hippocampus guttulatus) samec a kdo samička? Jeden z nich je zhruba o dva centimetry větší – a je to samice. Skutečné překvapení pro člověka ale přijde až s koncem námluv.
Tření při romantickém plavání vedle sebe míří ke kladení vajíček. Samička se chopí své úlohy. 2milimetrová vajíčka nebude klást mezi korály nebo pod lístky mořských rostlin, ale do speciálního břišního vaku samečka, kde si ještě 3 až 5 týdnů pobudou.
Koníčci jsou dospělí ve chvíli, kdy měří alespoň 10 centimetrů. Povyrůst ale mohou ještě o dalších 8. Aby se mohl zhostit s plnou vervou své otcovsky-mateřské role, má sameček vpředu velký břišní vak, co kterého se poté vejde plůdek.
A jak často tihle mořští tátové chovají? Za jediné léto i 4krát. Počet mladých se velmi liší, záleží i na druhu koníka, ale v průměru to bývá mezi 300 až 700 mladými. Tím jeho úkol končí.
Ratolesti vyrazí do okolí a rovnou svým roztodivným rypcem nasávají živiny z okolí.
Koníčkovské running sushi
Co se dnes maličkým koníkům servíruje? Jako obvykle směs drobných korýšů a planktonu. Koníci jsou sice druhem mořských ryb, ale už na první pohled je jasné, že řada věcí u nich bude fungovat trochu jinak. Jídlo nikdy nekoušou. Nemají totiž zuby.
To by ještě nebylo tak podivné jako to, že jim chybí také žaludek! Zvláštní cesta evolucí je tak dovede k životní náplni, ve které pro neustálé jídlo není čas na nic jiného.
Potrava totiž prosviští trávicím traktem tak rychle, že by koníci bez neustálého přísunu živin nerostli a pomřeli. Jediný koníček tak za den spolyká na 3000 primitivních korýšů jménem žábronožky (Anostraca).
Pokud byste si chtěli představit život koníka v lidském světě, bylo by to jako sednout si na nočník k running sushi a celý den do sebe ládovat jeden kousek za druhým.
Vody rozvíří bleskový žralok
Koníček se zakymácí. Stejně jako ostatní jeho příbuzní tráví dny přichycen ocasem k rostlinám a rypcem filtruje z vody potravu. Poklidné ráno v Atlantiku ale naruší něco pekelně rychlého.
Kolem se právě prohnal rychlostí 70 kilometrů v hodině žralok mako (Isurus oxyrinchus) z čeledi lamnovitých. Pro koníčka jde o rychlost, která je zcela mimo jeho chápání.
A tak, zatímco mako se honosí titulem nejrychlejšího ze žraloků, koníček se může pravděpodobně pochlubit titulem nejpomalejšího zvířete vůbec. Nejraději se nepohybuje vůbec, ale když už, tak průměrnou rychlostí 0,0015 kilometru za hodinu.
Dokonalé mimikry
Na první pohled nepoznáte vůbec nic. V hloubce 10 metrů je nádherný bílo-vínový korál. Až z úplné blízkosti jde poznat, že se mezi ním ukrývá nachlup stejný a dokonale maskovaný koníček droboučký (Hippocampus denise). Koníčci jsou mistři mimiker.
Totéž zvládá hravě třeba i koníček bradavičnatý (Hippocampus bargibanti). Musí totiž nějak vyvážit svou rychlostní indispozici. Dokážou měnit barvy a časem se přizpůsobit okolí tak dokonale, že si je lehce spletete s korálem nebo nějakou rostlinou.
Ostatně, mezi čeledí jehlovitých (Syngnathidae), pod kterou spadají, nejde o nic výjimečného.
Po stopách jehlovitých
Jehlovití sdružují na 300 druhů koníčků, volnoostných mořských ryb, jehel a nádherných řasovníků. Jde o monogamní tvory, u kterých se donášení mladých otcem počítá za standard.
V tatínkově vaku dostává omladina dostatek živin a tvoří se jim skvělá imunita na patogeny. Ostatně, na specifický vývoj měla čeleď času až dost, existuje už od dob oligocénu, tedy přinejmenším 50 000 000 let.
Pamatuje tak třeba začátky vzniku dnešního Středozemního moře a pokles hladiny moří kvůli ochlazení klimatu.
Nové místo, nové výrůstky
Koníčků je nejméně 47 druhů. Když už se rozhodnou svým pozvolným tempem změnit působiště, hlídají si okolí dvojící malých očiček, která se umí pohybovat do stran nezávisle na sobě. Koníček tak zmapuje mnohem větší území.
Kmitá vzpřímený hřbetní ploutví a jeho tělíčko pokryté až 50 kostěnými destičkami se pomalu hýbe vpřed. Za vteřinu udělá 35 pohybů. Kormidluje také maličkými ploutvemi na stranách hlavy. Až si vybere nové místo, bude muset změnit mimikry.
Časem mu dokonce narostou nitkovité brvy, takzvané ciry, které mu pomohou splynout s okolím.
