Bylo to jako blesk z čistého nebe. Hrobky egyptských panovníku, které archeologové odkrývali, byly vždy vykradené a v zuboženém stavu. 4. listopad roku 1922 však vstoupil do dějin archeologie.

Toho dne Brit Howard Carter (1874–1939) se svým týmem odkryl hrobku, která se dochovala téměř v původním stavu. Hrobku faraóna Tutanchamona.

Starověcí vykradači hrobek místo Tutanchamonova posledního odpočinku znali, ale kupodivu je nevybrali zcela. Do samotné pohřební komory s faraónovým sarkofágem a dalších dvou místností dokonce vůbec nevstoupili.

Zdali za to mohla nedobytnost hrobky, či strach před faraonovým duchem, to už se dnes jen těžko dozvíme.

Hrobka nebyla příliš rozsáhlá, skládala se pouze ze čtyř malých místností. V předsíni byly umístěny vozy a pohřební lehátka, pod kterými stál slavný Tutanchamonův trůn, a dále dřevěné a pozlacené sošky. Ve vedlejším skladišti archeologové našli další lehátka a židle.

V pohřební komoře byl i nejcennější a nejznámější artefakt: Tutanchamonova zlatá posmrtná maska. Carter ani jeho tým nevěřili vlastním očím.

„Konečně jste v Údolí králů učinil skvělý objev – stop – nalezen velkolepý hrob s neporušenými pečetěmi – stop – až do Vašeho příjezdu znovu zasypán – stop – srdečné blahopřání – stop – Carter,“ psal v telegramu mecenáši celého projektu lordu Carnarvonovi.

Mumifikované tělo faraona leželo ve třech rakvích, z nichž jedna byla zhotovena z 1140 kilogramů zlata, a další dvě ze dřeva, potaženého zlatou fólií. Mumie faraona byla kromě posmrtné masky zdobena dalšími asi 150 zlatými amulety a šperky.

Zkrátka ze zlata, které bylo všude kolem, archeologům oči přecházely a novodobí vykradači hrobek, když se o nálezu dozvěděli, si trhali vlasy z hlavy.

Howardův tým proniknul i do další místnosti zvané Pokladnice.

V ní nalezli zdobnou skříň, kde byly umístěny Tutanchamonovy vnitřní orgány, přes 30 modelů lodí určených k přepravě na onen svět, několik desítek dřevěných skříněk s výbavou pro běžný život, sochy a stovky dalších předmětů. Vyzvednutí celkem 3 500 cenných předmětů zabralo archeologům více než osm let.

Proč hrobka odolávala zlodějům? Nějaké předměty se z místa sice ztratily, ale hrobku zachránila další výstavba. Při stavbě hrobky faraona Ramesse VI. se sutina svezla právě na místo Tutanchamonova odpočinku.

Vchod byl zasypán a až po staletích do něj pronikla zmiňovaná výprava Howarda Cartera.

Tutanchamon byl synem krále Achnatona v období 18. dynastie. Na trůn nastoupil ve svých osmi či devíti letech a zemřel po deseti letech vlády. Do dějin se nikterak významněji nezapsal.

Sám Carter trochu cynicky prohlásil, že jeho „jediným významným činem bylo to, že zemřel a byl pochován“.

Ani historici o Tutanchamonově existenci dlouhou dobu nic netušili. Mezi egyptskými archeology se jeho jméno objevilo až na přelomu 19. a 20. století.

Po jeho stopě se nejdřív vydal Američan Theodore Davis, jehož tým, těsně před objevem hrobky faraona Haremheba, objevil v roce 1907 malé pohřební předměty s Tutanchamonovým jménem.

Jenže Davis po sedmi letech marného hledání v roce 1914 z Údolí králů odešel, čímž vytvořil prostor pro Cartera.

Carter po důkladném studiu došel k závěru, že hledaná hrobka musí být v Údolí králů. Dlouhou dobu se však hledání zdálo beznadějné. Proti Carterovi a jeho týmu se dokonce po nějaké době postavila egyptská úřední místa.

V Egyptě totiž začínala turistická sezona a hoteliéři či prodejci nebyli nadšeni z věčně zaprášených archeologů, kteří neustále „otravovali“ mezi pyramidami.

27. října 1922 úřadům došla s Howardem Carterem trpělivost a poslali mu nařízení. V něm stálo, že archeologové musí svou práci ukončit do 14. listopadu. Brity samozřejmě nejdříve zasáhl splín, ale o to více se pustili do práce, aby toho stihli co nejvíce.

A skutečně, 10 dní před stanoveným limitem dosáhli svého cíle a hrobka byla konečně odhalena.

Na místo nálezu přispěchal mecenáš výpravy lord Carnarvon. Oba muži pak 26. listopadu společně vstoupili do hrobky, kam přes tři tisíciletí nejspíš lidská noha nevstoupila.

Po mnoha týdnech opatrného odkrývání byla 16. února 1923 otevřena místnost s Tutanchamonovým sarkofágem, samotná mumie faraona byla odhalena až v říjnu 1925. Poslední artefakty byly z hrobky vyvezeny po osmi letech, v listopadu 1930. Všechny objevené předměty zaplnily 12 výstavních hal v káhirském Egyptském muzeu.

V hrobce byly objeveny i mumie dvou malých dětí.

Holčičky se narodily mrtvé a jednalo se o dvojčata. Nedávný výzkum, ve kterém byly použity testy DNA, ukázal, že se pravděpodobně jednalo o děti samotného Tutanchamona.

Ten podle vědců ve věku 12 let oženil s Anchesenamon, dcerou svého otce Achnatona a jeho hlavní manželky Nefertiti. Sourozenecké sňatky byly ve staroegyptských panovnických dynastiích naprosto běžnou záležitostí.

Pár však poté již žádné žijící děti neměl. A nejsou žádné archeologické doklady, že by tento panovník, zplodil nějaké jiné potomky.

Po dlouhé době se konečně podařilo také vysvětlit záhadu Tutanchamonovy smrti. Britští vědci z univerzity v Liverpoolu došli k závěru, že za panovníkovou smrtí stála dopravní nehoda.

Dosud panovalo všeobecné přesvědčení, že Tutanchamonovi se stala osudná infekce, která se mu do těla dostala při otevřené zlomenině, případně, že onemocněl malárií.

Vědci pod vedením forenzního archeologa Matthewa Pontinga však provedli virtuální pitvu faraonova těla a pomocí známých údajů zjišťovali, jak mohl král přijít ke svým zraněním.

Počítačové simulace a modely ukázaly, že vládce zřejmě porazil kočár jedoucí vysokou rychlostí.

Zajímavý výzkum uskutečnil i antropolog Robet Connoly. Ten na části mumie mladého panovníka, která je uchována v káhirském muzeu, provedl několik experimentů.

Spolu s kolegy dospěl k závěru, že faraonovo tělo ohořelo – a to až po jeho uložení do hrobky. Mohla za to nejspíš chemická reakce balzamovacích prostředků s kyslíkem a lněnou tkaninou, do níž byla mrtvola zabalena.

Tutanchamon vládl přibližně v letech 1333 až 1323 před naším letopočtem.

Vzhledem k tomu, že na trůn nastoupil ještě jako malé dítě, měl poručníka vezíra Aje II., který po Tutanchamonově smrti usedl na trůn i oficiálně a to ve věku šedesáti let.

Tutanchamon se veřejného života zprvu příliš neúčastnil, držel se spíše v ústraní. Jeho jméno se zřídka objevuje v některých textech, ale na stélách a v hrobkách už nefiguruje.

Od svých patnácti let se vládou již zaobíral více, leč záhy mu do jeho osudu zasáhla ona nešťastná nehoda.

Proč zůstala Tutanchamonova hrobka relativně v pořádku i po dlouhých staletích? Podle pověsti faraonova kletba zabila každého, kdo se odvážil narušit jeho věčný sen.

Během prací na znovunalezené Tutanchamonově hrobce navíc zemřelo několik lidí, prvním z nich byl lord Carnarvon, který práce financoval. Legenda dostala novou energii…

Neměla však opodstatnění. Pokud faraon opravdu pronesl nějakou kletbu, udělal to dost ledabyle.  Z 58 lidí, kteří se na archeologických pracích podíleli, jich během 12 let zemřelo osm.

Sám Carter se dožil 66 let a lékař, který prováděl faraonovu pitvu, zemřel v 75 letech. Vědci nicméně soudí, že na některá úmrtí měl faraon vliv – příčinou onemocnění mohly být spory plísní, které se v Tutanchamonově hrobce rozmnožily.