„Vůči svatému muži jsem nechoval žádnou osobní zášť. Jeho zabití jsem ale považoval za svoji svatou povinnost,“ prohlásí před soudem Nathuram Gódsé, vrah indického duchovního vůdce Mahátmy Gándhího. Dodá ještě, že než vystřelil, poklonil se mu a popřál všechno nejlepší…
V Novém Dillí na zahradě před domem Mahátmy Gándhího (1869–1948) se mají 30. ledna 1948 konat pravidelné modlitby. „Velký duch“ Gándhí, indický duchovní vůdce, ale ví, že se tentokrát opozdí.
Už hodinu ve svém pokoji diskutuje s indickým ministrem vnitra Sardarem Patelem (1875–1950) o jeho sporech s ministerským předsedou a politické situaci. Ta není jednoduchá.
Hlad na protest
Gándhího protestní hladovka za usmíření mezi muslimy a hinduisty přiměje obě strany, aby krveprolití zastavily. Jenže hinduisté si myslí, že indická vláda a Gándhí dělají ústupky Pákistánu.
Nelíbí se jim, že vláda poslala peníze do země, která stojí za rozdělením hinduistů a muslimů. V myslích radikálů proto zraje plán na odstranění Gándhího. První z pokusů 14. ledna 1948 skončí neúspěchem.
Nedaleko modlitebny, kde Gándhí setrvává, vybouchne granát. Nikomu se naštěstí nic nestane. O dva týdny později je ale všechno jinak.
Vtipkuje do poslední chvíle
78letý Gándhí se po schůzce s ministrem pustí do jídla. Dá si trochu zeleniny, pomeranče, citrony a zázvor. Vše zapije kozím mlékem. Pak vejde do pokoje jeho neteř Abha Gándhíová. Skloní se ke starci. „Už se připozdívá,“ připomene mu.
Gándhí kývne a vstává. Je pár minut po páté hodině odpoledne. Půjde se pomodlit. Opatrně se paží opře o Abhu. Z druhé strany mu pomáhá praneteř Manu. „Jste moje berly,“ pronese vesele k oběma ženám. Společně pak jdou stromořadím a vtipkují.
Dorazí na místo, kde už čeká asi 500 posluchačů. Dav poodstoupí, aby Gándhí mohl dojít až ke dřevěnému pódiu. Náhle se ale dere dopředu muž v khaki bundě.
Praneteř ničemu nezabrání
Překvapená Manu zakopne. Z rukou jí vypadne Gándhího zápisník, pouzdro na brýle a růženec. Gándhí i muž v bundě mají sepjaté ruce na znamení míru. Manu se snaží zabránit neznámému, aby se dostal do těsné blízkosti jejího prastrýce.
Jenže muž jménem Nathuram Gódsé (1910–1949) ji odstrčí. Rychle vytáhne z kapsy v bundě automatickou pistoli ráže 9 milimetrů. Třikrát za sebou z ní vystřelí. První z kulek zasáhne žaludek, druhá žebra, třetí hrudník. Gándhí pomalu padá k zemi.
Na sobě má bílou bederní zástěrku a vlněnou šálu. Oba kousky oděvu se barví do ruda. V šokovaném zástupu posluchačů začíná vznikat panika. Část lidí křičí, jiní bezcílně pobíhají sem a tam, další sedí a tiše pláčou. Jiní duchapřítomně zamíří k atentátníkovi a zabrání mu v útěku.
Odsouzence čeká oběšení
Manu a Abha odnášejí Gándhího do domu. Tam se ho hned ujme ministr Patel. Chce nahmatat jeho tep. Gándhí má přivřené oči. Za chvíli vydechne naposledy. Když dorazí lékař, už jenom konstatuje smrt.
Zanedlouho přichází i ministerský předseda Džaváharlál Néhrú (1889–1964). Kleká si vedle mrtvého těla a pláče. Proces s vrahem začne čtyři měsíce po atentátu.
„Vadilo mi, že Gándhí souhlasil se zasláním peněz Pákistánu,“ zazní zde z úst hinduistického novináře Godsého. Po chuti mu nebylo ani to, že Gándhí zval na svá shromáždění Pákistánce, kde dokonce četl z koránu.
Půl roku od zahájení líčení si vyslechne verdikt: Čeká ho smrt oběšením. Popraven je 15. listopadu 1949.
