„Jako bych měl v puse zbraň, prst na spoušti, a přesto se mi ta chuť líbí,“ vykládá v roce 1999 tváří v tvář soudci. Ví moc dobře, že je v průšvihu. Už zase. Kolikrát už neúspěšně zkoušel dát drogám vale. Jenže touha po nich se mu vrací jako bumerang.

Než v roce 2008 vklouzne Robert Downey Jr. (*1965) do kovového brnění a ohromí davy jako Iron Man, ohlédne se za sebe. „Našel v Tonym Starkovi hodně vlastních zkušeností,“ pokyvuje hlavou režisér Jon Favreau (*1966).

Je to on, kdo hereckého průšviháře přes pochybnosti okolí prosadí do hlavní role, ačkoliv může ukázat na Toma Cruise (*1962), a resuscituje tak jeho kariéru.

Pár let zpátky to přitom vypadá, že Downey svoje šance na comeback definitivně pohřbil pod nánosem bílého prášku.

Ještě jednu šanci, prosím!

V 90. letech připomíná jeho život jeden velký večírek. Nechybí na něm krásné ženy, hektolitry alkoholu, a hlavně ochotní dealeři, kteří Downeymu seženou všechno, na co si vzpomene. V červnu 1996 ale musí herec na chvíli sundat nohu z plynu. A to doslova.

V Los Angeles je totiž policií zastaven za rychlou jízdu. Protože má ale právě v tu chvíli auto nacpané heroinem, kokainem, crackem a v přihrádce navíc nabitý revolver, je jasné, že tohle pokuta nevyřeší.

Propustí ho na kauci, neuplyne ale ani měsíc a lítá v dalším průšvihu. Čekání na soudní proces si zkrátí fetem a patřičně upravený pak napochoduje do domu sousedů, kde se svalí na dětskou postel a usne. Probudí ho až policie.

Z léčebny, kam ho pošlou, uteče po pár hodinách oknem. Přesto dostane od soudce další šanci.

Tři roky natvrdo

Místo vězení vyfasuje tříletý probační dohled a musí se pravidelně podrobovat drogovým testům. Jenže když v roce 1997 jeden takový prošvihne, soud už s ním nemá slitování – půl roku natvrdo ve vězení v Los Angeles.

Na život za mřížemi si do té doby nezkrotný Downey zvyká jen těžko. Zato pro ostatní vězně je známá tvář vítaným zpestřením. Dvakrát se herec po rvačce probere v tratolišti vlastní krve.

„Nikdy neprozradím ty nejhorší věci, které se mi ve vězení staly,“ prohlásí později v jednom z rozhovorů. Nakonec ho raději přestěhují na samotku. Odsedí si celkem 113 dní. Pak ho s podmínkou pustí na svobodu.

Z hvězdy řadový vězeň

Jenže sekat dobrotu, to není Downeyho styl. Nebo alespoň v té době nebyl. Potom, co zazdí další nařízený test, jde v roce 1999 zase bručet. Tentokrát na tři roky.

Nic mu není platný tým právníků, který předtím dokázal vysekat z vraždy amerického fotbalistu a herce O. J. Simpsona (*1947).

Z adepta na Oscara je rázem řadový vězeň z cely číslo 17. Jediné, co ho odlišuje od ostatních, je spodní prádlo značky Calvin Klein, skryté pod modrým mundúrem. Nosí ho skoro rok.

Pak mu soudce s konstatováním, že splnil všechny podmínky podmínečného propuštění, daruje svobodu.

Za vším hledej ženu

Vypadá to, že právě začíná nová, optimističtější kapitola Downeyho života. Týden po propuštění dostává roli v oblíbeném seriálu Ally McBealová a hned je z toho Zlatý glóbus. Jenže brzy je všechno zpátky ve starých kolejích.

Nejdřív ho policie najde zfetovaného na hotelovém pokoji a pár měsíců nato, jak se pod vlivem drog potuluje v ulicích Los Angeles. Je z toho vyhazov ze seriálu, kopačky od manželky a další opletačky s policií. Jeho kariéra visí na vlásku.

Filmaři od něj dávají ruce pryč, někdejší kamarádi dělají, že ho neznají. Downey je na dně. Už zase. Z bahna ho vytáhne až láska. V roce 2003 potkává producentku Susan Levinovou (*1973), která mu dá na výběr:

„Drogy, nebo já.“ A tak herec jednoho krásného dne vezme všechen fet a vyhodí ho do Tichého oceánu. Pak zamíří na další odvykačku. Tentokrát úspěšnou.