Jeho životní čísla jsou 39 a 154. Přesně tolik her a sonetů za celé své tvůrčí období hodí na papír. Ze syna rukavičkáře, který neustále provokuje zákon, se vyšvihne mezi elitu alžbětinské doby. Jak je ale známý a opěvovaný, tak je i tajemný. Co o něm vlastně (ne)víme?
Nejen, že je záhadou on sám, perličkou je i jeho jméno. To totiž při důkladném zkoumání může vytvořit větu „I am a weakish speller“ (volně přeloženo „Jsem špatný v pravopisu“).
Jako první vynese celý anagram na světlo jistý Donald L. Holmes, který nejspíš v tu chvíli dumá nad lehkomyslností raně moderního pravopisu.
Shakespeare tvoří mistrovské kousky ještě před vydáním Oxfordského slovníku Samuela Johnsona (1709–1784) s užitím slov si proto hlavu neláme. Však i vlastní podpis mu činí potíže.
Zatímco někde hodí „muří nohu“ v podobě Shaksper či Shakespe, na hypotečních listinách je možné najít i variantu Shakespere nebo Shakspeare.
Rodinné záležitosti
Když předstupuje se svou milou před oltář, ukazuje mu rodný list pouze 18 let. Nevěsta Anne Hathawayá (1556–1623) je naproti tomu o ždibec zkušenější. Nejen, že je jí 26 let, ale je také ve 3 měsíci těhotenství.
Inkoust na oddacím listu ještě nestihne pořádně zaschnout, když se po 6 měsících stávají rodiči dcery Susanny (1583–1649).
O další dva roky později rodinu rozšíří ještě dvojčata Hamneth (1585–1596) a Judith (1585–1662), což pyšného tatínka přiměje k tomu, aby tematiku dvojčat zasadil roku 1600 do hry Večer tříkrálový.
V době napsání hry je však klan Shakespearů zahalen do smutku, protože Hamneth v pouhých 11 letech umírá, pravděpodobně na dýmějový mor. Po finanční stránce ale rodina nestrádá, Shakespeare je váženým mužem, kterému zlaťáčky v kapse cinkají jedna radost.
V divadle Globe také vytváří jakousi akciovou společnost, z níž mu plyne vlastnický podíl. Když ale dojde po Shakespearově smrti na čtení závěti, odkáže své milé jen „druhou nejlepší postel“. V minulé době však jde o nákladný kus domácnosti.
Zbylý majetek získává dcera Susanna, pod podmínkou, že jej předá svému prvorozenému synovi.
Taje milostného života
Sleduje slavný dramatik po očku jak ženy, tak muže? I když může tato myšlenka někomu připadat přitažená za vlasy, po přečtení sonetů, kde Shakespeare popisuje spíš než přátelský vztah dvou mužů jako milostný, mají někteří kritici jasno.
Všemu nahrává i komplikovaný vztah s manželkou, která mu sice porodí 3 děti a pečuje o rodinné hnízdo, po 3 letech společného života však Shakespeare zavelí, že budou žít odděleně. Veškeré spekulace se ale nikdy nepodaří potvrdit ani vyvrátit.
Odpůrci teorie se snaží poukázat na skutečnost, že psát o příteli v dobách zlaté éry s trochou milostného nádechu je tehdejší literární zvyklostí.
Podle profesora z londýnské University College London sira Briana Vickerse (*1937) je navíc běžné, že renesanční umělci ve svých dílech vyjadřují lásku, aniž by ji toužili projevit i fyzicky.
Nejdelší slovo, prosím!
Anglickou slovní zásobu nadopuje novými slovy, odhaduje se, že jich zvládne stvořit na 3000. Hraje si především s předponami, které užívá tam, kde dosud nemají obdoby.
K jeho novinkám patří například manager (manažer), assassination (atentát) nebo eyeball (oční bulva). I když bývá někdy jeho autorství sporné, to, že je jako první vystaví do záře reflektorů, mu nikdo nemůže upřít.
A když už je v tom inovátorství, na své konto si rovnou připíše i slovo nejdelší. Stav, ve kterém je možné dosáhnout pocty, je totiž po Shakespearově vzoru možné označit jako honorificabilitudinitatibus.
Proč jen jsi Othello?
Podle dramatikových životopisců je jeho milostný život víc než pestrý. Sblížit se má například s provozovatelkou nevěstince, jakousi Lucy Morganovou, nebo básnířkou a autorkou mnoha feministicky laděných prací Emilií Lanierovou (1569–1645).
Právě Emilia je jednou z kandidátek na tzv. „Dark lady“, kterou Shakespeare hojně zmiňuje ve svých vášnivých sonetech. Někteří učenci ji dokonce pasují do postavy Emilie v Othellovi. Vždyť má nejvíc feministických linek.
Její otec navíc pochází z Benátek, nemůže být proto náhoda, že část Othella se odehrává právě tam.
