Tokijské metro získalo svou globální proslulost hlavně díky svým zaměstnancům, jímž se říkalo oshiya, kteří cestující v nejpřeplněnější podzemce světa doslova cpali do vagónů.
To už je však dávno minulostí, přecpané vlaky jezdily tokijským podzemím naposledy koncem devadesátých let. Podzemka v japonské metropoli si tak zaslouží pozornost i z jiných důvodů.
Nejde jen o pro Japonce typickou přesnost, čistotu či minimální intervaly mezi jednotlivými spoji. Návštěva tokijského metra je i estetický zážitek. Na první pohled se kombinace kovů, skla a plastu může působit stroze a studeně.
Při bližším zkoumání si však lze všimnout mnoha odkazů na japonskou historii, báje a mýty.
Zdobnou stanicí je například ta obsluhující nejrušnější železniční nádraží světa Sindžuku. Byť je uzavřeným prostor, cestující může mít pocit, že je venku, protože stropy jsou vymalovány blankytnou modří a nechybí zde ani bílá oblaka.
Pozoruhodná je i moderní stanice Iidabashi, kterou projektoval architekt Makoto Sei Watanabe. Interiérům dominují zakřivené ocelové či skleněné útvary, konstrukční prvky doplňuje pavučina ze zelených trubek vznášející se nad eskalátory.
Technická data:
Rok otevření: 1927
Počet tras: 9
Počet stanic: 179
Celková délka: 195 km
