Trvalo to jen 15 minut. Intenzivní a silná, ale krátká bouřka proletěla severozápadní Evropou v letním večeru před téměř 350 lety. Na nizozemském Utrechtu zanechala stopy v rovině architektonické i společenské, které jsou patrné dodnes.

Středa 1. srpna 1674 je teplým letním dnem. Navečer se začínají objevovat bouřky, které postupně nabírají na intenzitě. Okolo šesté hodiny zesílí natolik, že na části starého kontinentu zanechají rozsáhlé škody.

„V Bruselu padaly kroupy, velké jako kuličky, hodně stromů bylo vytrženo ze země a mnoho domovních fasád bylo strženo. Ve Štrasburku padaly kroupy, velké jako dětské hlavy,“ píše dobový tisk.

Největší škodu však podle všeho utrpělo nizozemské město Utrecht, kde jsou účinky řádění živlů viditelné i v dnešní době. Například zdejší katedrála sv. Martina už nikdy nenabyla podoby, jakou měla před osudným srpnovým dnem.

Podivná bouřka

Podle dochovaných dokumentů nebyla bouře jen neobyčejně silná, ale bylo na ní také něco zvláštního. Škody byly lokalizovány nerovnoměrně, například budovy v jedné ulici byly poškozeny či zcela zničeny, zatímco ve vedlejší nedošlo k významnějšímu poškození.

Bouře byla také velmi krátká. Mnoho místních obyvatel navíc dosvědčilo, že když přicházela, obloha byla téměř černá a po pouhé čtvrthodině se zcela vyjasnila.

Na základě toho docházejí meteorologové v roce 1980 k závěru, že škody v Utrechtu má na svědomí tornádo.

Nový pohled na dávnou událost

V nové studii však nabízejí nizozemští vědci pravděpodobnější vysvětlení. Podle nich je úřadování tornáda příliš ohraničené a nemohlo by způsobit škody v širokém regionu severozápadní Evropy, jak se tenkrát stalo.

Ale určitá forma bouřkového systému, nazývaná bow echo (obloukové echo) se takto projevit může.

Tento termín je pro meteorology poměrně nový, poprvé se objevil zhruba před 40 lety a fenomén se díky stále většímu rozmachu radarové meteorologie stal snáze identifikovatelným a více zkoumaným.

Zkáza ve tvaru oblouku

Zmíněná struktura má obloukovitou formu a může být desítky až stovky kilometrů dlouhá. Je spojena se silnými a lokalizovanými nárazy větru i větrnými víry.

„Byli jsme schopni rekonstruovat tvar fronty podle historických pozorování,“ říká Gerard van der Schrier, jeden z autorů studie.

Centrální část fronty prošla Utrechtem nedlouho před jejími okraji, což odpovídá myšlence, že přední strana byla mírně zakřivena do obloukovitého tvaru.

Přínos pro budoucnost

Vědecký tým má za to, že porozumění tomu, jak se bouře z roku 1674 vyvinula a pečlivé zdokumentování vzniklých škod může být užitečné pro nizozemské úřady například kvůli navrhování budov, které svou strukturou dokážou lépe vzdorovat podobným událostem.

Bouře však také přinesla důležitou, mnohdy přehlíženou kapitolu v historii Utrechtu.

Vzhledem k tomu, že přichází v období, kdy je Nizozemsko zruinováno válečnými konflikty, schází peníze na opravy a proto například místní katedrála zůstává v rozvalinách po celá desetiletí.

Homosexuálové v katedrále

A ty se stanou místem, kde se mohou nerušeně setkávat homosexuálové. Později začínají být podobné aktivity postihovány a dochází k sérií soudních procesů.

„V souvislosti s tím pak bylo popsáno, že homosexuální chování pochází z města Utrecht,“ konstatuje Gerard van der Schrier s tím, že holandské slovo „Utrechtenaar“ se stalo synonymem pro homosexualitu a dodává: „Vlastně to souvisí s touto bouří, i když si to mnoho lidí neuvědomuje.“