Když Londýn roku 1839 na severu města slavnostně otevírá nový hřbitov Highgate, je to nejmodernější místo k pohřbívání v celé Británii.
Nikdo nečeká, že by se právě zde měly odehrávat podivné úkazy, jejichž domovem přece zpravidla bývají spíše staré, zpustlé a opuštěné prostory.
Ale hřbitov Highgate také stárne, náhrobky přičinlivě obrůstají břečťanem a vše začíná nenápadně pohlcovat všudypřítomná vegetace. Když se přidá pověstná londýnská mlha, kulisy pro nadpřirozeno jsou připraveny.
Umění prověřené časem
Když v roce 1862 malíř a básník Dante Rossetti (1828–1882) na Highgate pohřbívá svou ženu Elizabeth Siddalovou (1829–1862), která spáchala sebevraždu, vloží jí do rakve na rozloučenou originál své nejnovější básnické sbírky.
Po sedmi letech, během nichž nedokáže na svou předešlou tvorbu úspěšně navázat, se rozhodne hrob tajně otevřít a staré básně vyndat. Při exhumaci na něj však čeká šok:
Tělo mladé ženy je i po letech neporušené, jen její dlouhé rusé vlasy ještě o pořádný kus poporostly. Zato básnickou sbírku nenávratně prožrali červi.
Stín loví mladé studentky
Na další vlnu zájmu o hřbitov v Highgate si veřejnost musí počkat až do roku 1967, kdy 16letou Elizabeth Wojdylovou a její spolužačku na hřbitově údajně pronásleduje tajemný, nadměrně vysoký muž v černém kabátě.
Místní občané si v tu chvíli vybaví všechny zprávy, kterým do té doby nevěnovali zvláštní pozornost. Zvěsti o podivných stínech mezi hroby, o mrtvých zvířatech s prokousnutými hrdly či o šeptajících hlasech nebo rozléhajících se krocích. Rodí se legenda o highgateském upírovi se žhnoucíma očima.
Upír dnes v rakvi nespí
Sám biskup Seán Manchester tyto zvěsti přiživuje, když odhalí, že v 18. století byla na hřbitově uložena truhla s ostatky šlechtice přivezená z Rumunska.
Marně však žádá, aby tělo domnělého upíra bylo exhumováno a rituálně probodnuto dřevěným kůlem. Úřady na jeho varování nedbají. Pro všechny ostatní se však upír z Highgate stává skutečností.
V pátek 13. března 1970 dokonce přes veškerou snahu policie vtrhnou na hřbitov stovky občanů vybavených česnekem a krucifixy a zuřivě po upírovi pátrají. Výsledkem akce je však pouze nález několika prázdných rakví ve zdejších katakombách.
Strašení se zatím odkládá
Nejstarší část hřbitova je už dnes nepřístupná a dostanete se do ní jen výjimečně a s turistickým průvodcem. Vlna nadpřirozených jevů opět načas opadla.
Návštěvníci sem přicházejí spíše proto, aby na vlastní oči spatřili hroby zdejších prominentních nebožtíků v čele s Charlesem Dickensem (1812–1870) a Karlem Marxem (1818–1883).
Hřbitov si však stále udržuje svou pochmurnou atmosféru, která s plynoucím časem jen houstne. Zeleň dále obrůstá náhrobky a bizarní pomníky v podobě padlých andělů a přízraky skryté v mlze už nemají koho strašit.
Pokud upír z Highgate stále ještě žije – a nemrtví vydrží žít hodně dlouho – pak se zřejmě prozatím dalšího pronásledování od rozzuřených Londýňanů nemusí obávat.