„Až odejdu ze školy, chtěl bych být veřejným katem jako můj táta, protože k tomu je potřeba stálý muž s dobrýma rukama – jako můj táta a můj strýc Tom. A já budu stejný,“ píše Albert Pierrepoint ve školní slohové práci.

Pomocným popravčím se Angličan Albert Pierrepoint (1905‒1992) stává v září roku 1932, poprvé asistuje strýci Tomovi o tři měsíce později. Společně pověsí vraha, irského farmáře Patricka McDermotta.

Albert sváže odsouzenci nohy a proceduru zvládnou za pouhou minutu.. Od strýce se hodně naučí a řídí se jeho radou: „Když to bez whisky nejde, nedělej to vůbec.“ Kariéru hlavního popravčího zahajuje v říjnu 1941. Oběsí gangstera Antonia Manciniho.

Test na zatíženém pytli

Důležitou informací se pro něj stává výška a váha vězně, aby nastavil správnou délku lana. Všechno otestuje na zatíženém pytli o stejné váze jako vězeň. Ráno v 8:00 vyzvedne s pomocníky odsouzence v cele a sváže mu ruce za zády koženými řemínky.

Odvede ho na místo k padacím dveřím. Nasadí mu bílou kápi přes hlavu a kolem krku přehodí smyčku. Když Mancini poklesne, hlava zatlačí dozadu a zlomí se mu páteř.

Uvízlá smyčka

V průběhu 2. světové války popraví 15 německých špionů včetně Karla Richtera (1912‒1941). Jeho popravu označí za svoje „nejtěžší sezení na lešení během celé mé kariéry popravčího“.

Richter totiž vyskočí se svázanýma nohama a smyčka mu sklouzne a uvízne pod nosem. Ošklivý zážitek Alberta ale nepřiměje ke změně profese, to způsobí až spor z roku 1956. Šerif mu odmítne vyplatit exekuční poplatek, protože došlo k odložení popravy.

Svoje paměti vydává Pierrepoint v roce 1974 a uvádí v nich, „s tím, že oběšení je prý odstrašující prostředek. nemohu souhlasit. Od počátku věků dochází k vraždám a budeme pokračovat v hledání odstrašujících prostředků až do konce věků.“ Poprava je pro něj svatá.

„Tato svatost musí být nejzřetelnější v hodině smrti… Nejvyšší milost, kterou jim (odsouzeným) mohu poskytnout, je dát jim a udržet v nich jejich důstojnost v umírání a smrti.“