Mladý muž si roku 1745 obléká kostkovanou sukni. „Chceš mít oplétačky s četníky? Dobře víš, že je to zakázané,“ zpraží ho jeho otec. Nakonec si to tedy rozmyslí, tiše ale trpí, že si nemůže vzít svůj oblíbený kostkovaný kilt.

Nejpraktičtější oděv do práce

Kilt překvapivě není starodávným oděvem skotských horalů, jak by se mohlo na první pohled zdát. Poprvé se objevuje až v tavírně rud založené roku 1727 u Ivernessu (nedaleko jezera Loch Ness).

Jeden anglický kvaker z Lancashiru hledá nejpraktičtější oblek do práce a právě kilt mu připadá nejvhodnější.

Vláda zakazuje oblečení

Horalé si ho ovšem rychle oblíbí. Jenže když v roce 1745 povstanou, britská vláda jim tohle oblečení zakáže nosit. Bojí se totiž všeho, co jakýmkoli způsobem pomáhá šířit jednotu Skotů. Vypadá to, že se na oděv zapomene, jenže nakonec ho oživí nadšenci.

Tradici si jednoduše vymyslí

Bratři John Carter Allen (1795–1872) a Charles Manning Allen (1799–1880) sepisují dvě knihy Vestiarium Scoticum (Skotské oblečení) a The Costume of the Clans (Kostýmy klanů).

V nich si tradici kiltu prostě a jednoduše sami vytvoří.

Falešná středověká tradice

Ve svých knihách neváhají tvrdit, že tradice nošení kiltu vznikla už ve středověku a barvy a vzory kostek vyjadřují příslušnost k určitému klanu a symbol skotské národní jednoty.

Ovšem kvakeři i bratři Allenové museli při tvorbě a popisu tradičního oděvu z něčeho vycházet. Vzorem pro kilt se podle odborníků stal opásaný pléd užívaný jako oblek už někdy v 16. století.