Vojáci se tísní ve sklepě, zatímco venku duní střely a šrapnely. Otevřou se dveře a dovnitř vrávorá vysoký a bledý muž. V jeho očích se mísí zloba a strach. Je kost a kůže a jeho ošklivá ústa zakrývá mohutný knír…

Tak popisuje první setkání s budoucím nacistickým vůdcem Adolfem Hitlerem (1889–1945) v roce 1915 jeho spolubojovník a německý spisovatel Alexander Moritz Frey (1881–1957).

Proč se ale později svého obrovského pruského kníru zbaví? Freyovy zápisky, objevené až v roce 2007, konečně vrhají světlo na Hitlerovo poznávací znamení – zlověstný legendární vous ve tvaru kartáčku.

Do války s nadšením

Po propuknutí první světové války v roce 1914 se Hitler plný nadšení dobrovolně hlásí do armády. V řadách 16. pěšího záložního pluku u bavorské armády po dobu válečného běsnění plní důležitý úkol – coby polní kurýr doručuje rozkazy po zákopech.

Na snímkách z té doby jeho obličeji vévodí velký husarský knír, Hitlerova chlouba, kterou prý údajně s láskou pravidelně voskuje. Později ho však bez milosti shodí… „Svůj knír si musel zkrátit, aby se vešel do plynových masek,“ vysvětluje Frey.

Plyny útočí

Bojový plyn se totiž postupně stává běžnou součástí bojových operací na všech hlavních válečných bojištích a armády dělají vše, aby své vojáky před jeho účinky ochránily.

Jenže do takzvané plynové masky by se Hitlerův knír obtížně vešel, maska by navíc nemusela správně těsnit a také manipulace s ní by byla mnohem komplikovanější. Ač nerad, Hitler se své vlastenecké chlouby musí na rozkaz svého velitele vzdát.