Máslo. Píp. Krabice cereálií. Píp. Pytlík mrkve. Píp. 20 dekagramů 95procentní šunky. Píp. Nejnovější číslo Epochy a Speciál k tomu. Píp – píp. „Bude to všechno?“ zvedne zrak pokladní. To byl ale fofr! A to vše díky na první pohled jednoduchému obrázku. Pár čárek změnilo svět.

Bernard Silver (1924–1963) se štosem poznámek v rukou přibrzdí chůzi. „Velmi by to zrychlilo proces.

Šlo by o automatické rozpoznávání zboží na pokladně,“ líčí šéf supermarketu děkanovi technické Drexelovy univerzity v pensylvánské Filadelfii.  Děkan sice žádost o nový projekt pro svou výzkumnou univerzitu odmítne, ale student Bernard ten hovor nemůže pustit z hlavy.

Při nejbližší příležitosti se zmíní svému kamarádovi a spolužákovi v jednom, Normanovi Woodlandovi (1921–2012). Ten zamyšleně pokyvuje hlavou. „Myslím, že by to nějak šlo,“ vypadne z něj nakonec.

Dlouhý den na pláži

Norman posedává na pláži nedaleko domu svého dědečka na Floridě. Šplouchání vln se slévá v monotónní zvuk. Na mysli mu vytane dětství ve skautu – a hlavně morseovka! Do písku si prstem čmárá čárky a tečky. Ideální způsob elektronického odesílání informací.

Prsty zaboří hlouběji do písku a sjede dolů. Tečky se změní v tenké čáry a čárky v tlusté.  Dvourozměrná lineární Morseova abeceda se stane základem budoucích čárových kódů. Koncept dopracují a 20. října 1949 žádají Bernard a Norman o patent.

Počkají si na něj až do 7. října 1952. Dostane číslo 2 612 994. Zahrnuje jak lineární čárový kód, tak kruhové varianty.

Něco nám tu chybí…

Woodland pracuje od roku 1951 pro IBM, a tak mu přijde jasné poprosit zaměstnavatele o pomoc. Jenže… Na něco tehdejší technologie nestačí, respektive ne tak, aby to bylo komerčně využitelné.

Čárový kód je sice revoluční vynález, jenže ona revoluce se zprvu nekoná. Chybí čtečka.

IBM prodá patent společnosti Philco a ta zase bývalému patentovému fondu, Radio Corporation of America, což je ve své době lídr trhu s elektronikou a komunikační technologií.

A ti hodlají potenciál využít přesně tam, kam byl původně mířen – do potravinových řetězců. Spojí se s konkurenční IBM. A kde si prvně můžete nakoupit kompletně zboží s kódy?

V britském obchodním řetězci Sainsbury’s, a to od roku 1972. Kódy jsou ale zatím připevněny k policím.

Chvalozpěv na žvýkačky

Woodland a Silver se přiklánějí spíše ke kruhové variantě čárového kódu, nakonec se prosadí ale spíše design navržený americkým inženýrem z IBM Georgem Laurerem III. (1925–2019), který je sám o sobě držitelem 20 patentů.

Roku 1974 se jedno jinak zcela bezvýznamné balení žvýkaček ze supermarketu v Ohiu stane prvním naskenovaným zbožím s čárovým kódem! Dnes tak máme na 200 různých standardů čárových kódů. A dokonce mají svou organizaci:

je GS1 International, která má pod označením GS1 Czech Republic své zastoupení i u nás.

Ocamcať pocamcať!

A jak to celé funguje? Každý kód tvoří čáry a mezery různé tloušťky. Během čtení se transformují na posloupnost elektrických impulsů a ihned se automaticky porovnají s tabulkou, je-li v ní odpovídající řetězec.

Málokdo ví, že pro získání výsledné informace je mezera stejně důležitá jako čára. A pak tu jsou krajní čáry. Ty jsou nepostradatelné pro sladění se čtecím zařízením. Díky němu čtečka ví, odkud kam má číst.

Jedno, jestli balení tyčinek, vstupenku na koncert nebo třeba lékařskou dokumentaci.