Na rozdíl od podvodníka Edwarda Kelleyeho, se Michal Maier v oboru alchymie řadí ke skutečným zasvěcencům. Vystudovaný lékař a filozof propadne pokusům s rozmanitými látkami v baňkách v roce 1599.

Němec Michael Maier (1568–1622) přečte obrovské množství odborných spisů.

„Roku 1604 začal Maier společně se svým nevlastním bratrem pracovat na univerzálním léku, přičemž částí jejich práce bylo Velké Dílo, jak bývala nazývána činnost vedoucí k přípravě kamene filozofů.

Prohlašoval, že vyrobili takový lék žluté barvy, jímž prý vyléčili řadu nemocí; závěrečná fáze Velkého Díla se jim však údajně nepovedla,“ tvrdí známý popularizátor vědy Vladimír Karpenko.

 V roce 1608 přichází Maier do Prahy a 19. září 1609 vstupuje do služeb Rudolfa II. jako jeho lékař a rádce. Císař je z jeho práce tak nadšený, že mu pouhých deset dní poté dá dědičný šlechtický titul.

Pokus se nezdařil

Michael tu vydává spis De medicína regia, ve kterém líčí výrobu a aplikaci svého léku. Podle jeho pojetí merkurosulfurové teorie o kovech má každý kov má prý vlastní merkurius a sulfur a obě složky jsou odlišné podle kvality kovy.

Ve zlatě nejčistší, v olovu nejhorší.

Hovoří o zlatě, kde odkazuje na spis Summa perfectionis magisterii autora Gebera z období kolem roku 1300: „Zlato tudíž je vytvořeno z nejjemnější, fixní a nejjasnější substance rtuti, a z trochy substance čisté, fixní síry slabé červenosti, změněné ze své vlastní podstaty, a zbarvující ho zlato.

Tudíž, protože se rozličnost v barvách sulfuru vyskytuje, je nezbytné, že žlutost zlata má také rozličnost.“ Doplňuje: „Přeci však zlato obsahuje větší množství živého stříbra.“ Podařilo se mu opravdu transmutovat zlato? Ačkoliv v knize popisuje několik návodů.

Ten nejjednodušší zní, že podnikl pokus: „Ve žlucení stříbra pomocí povýšené vody neboli tinktury, který se nezdařil.“

Recept na povýšení Luny

Jak mohl probíhat Maierův pokus žlucení stříbra? Nejde o žádnou transmutaci, ale povrchové barvení.

Přestože snažil vyrobit ze stříbra zlato, k jeho práci Karpenko poznamenává, že „ve skutečnosti nešlo vůbec o transmutaci kovů, ale o povrchové barvení stříbra, aby připomínalo zlato.“ Podobně to popisuje i Paracelsův recept na „povýšení Luny.“ Výchozí směs se skládá z chloridu amonného, kamence (síran draselno-hlinitý), dále oxidu měďnatého, síranu měďnatého, dusičnanu draselného a oxidu nebo uhličitanu zinečnatého.

Z popsaných sloučenin měla vzniknout kyselina dusičná. Mohlo jít ale také o směs kyselin dusičné, sírové a siřičité nebo lučavku královskou. Pokud by se z chloridu amonného uvolnily amonné ionty, výsledná látka by obsahovala také amonné soli.