Květnové slunce stojí vysoko na obloze. „Dnes budeme obětovat jaguářímu božstvu. Snad nám přinese déšť,“ vysvětluje otec chlapci. Olmékové se usazují v kruhu kolem šamana, který kouří tabák. Dostává se do tranzu.

Ostatní na něj zírají.

Věří, že kouř odvane až k oblakům a jaguár, ovládající blesk, hrom a déšť, jim pošle vláhu. Při obřadech se zřejmě obětuje i lidská krev, i když jasné důkazy o lidských obětech zatím chybí. V nalezišti v El Manatí odhalilo poškozené lebky i kostry novorozenců.

Olmékové ale byli i zdatnými matematiky a používali nulu. „Tak vyspělá kultura musela mít svoje písmo,“ předpokládají vědci, jenže nikde nenacházejí ani čárku.

Kámen v hromadě suti

Přelom v bádání způsobí teprve v roce 1999 stavba silnice nedaleko vesnice Cascajal v mexickém státě Veracruz. Výkopy vedou i v místech někdejšího posvátného místa Olméků. Stavební dělníci narazí v hromadě sutin na podivnou kamennou desku.

S kamenem vážícím 12 kg ani nehnou. Povolají proto archeology, kteří desku o rozměrech 26 x 31 cm očistí a vyzvednou. Nevědí si s ní ale rady, a tak ji pošlou do muzejního depozitáře.

Nejranější písmo Nového světa

V roce 2006 se ale pustí do zkoumání znaků na kameni. Výzkumný tým sestaví mexičtí archeologové Marie Rodriguez Martinezová a Ponciano Ortize. „Setkali jsme se s nejranějším nesporným důkazem písma v oblasti Nového světa,“ prohlásí nadšeně americký antropolog Stephen Houston z Brownovy univerzity v Providence.

Ocitají se v koncích

Desku badatelé datují do 1. tisíciletí př. n. l. Jejich nový objev obletí svět, ale tím veškerá snaha o porozumění textu končí. Znaků je celkem 26, střídají se ve vodorovných řádcích. Některé se opakují i čtyřikrát.

Protože ale nikdo nezná olmécký jazyk, všichni se ocitají v koncích…