Rozumí jim každý, bez ohledu na svou rodnou řeč. Zdají se jednoduché, jasné, jako by tu byly odjakživa. Ale samozřejmě nebyly – jak vznikly nejpoužívanější symboly našeho světa?
„Navrhuji, aby následující skupina znaků označovala vtip :-),“ píše 19. září 1982 svým kolegům elektronický vzkaz vysokoškolský profesor Scott Fahlman (*1948) a zahajuje tak éru emotikonů. Ano, u některých značek a symbolů je původ zcela jasný.
U jiných však ani trochu…
SRDCE: Aristotelův klam?
Nad významem symbolu dnes nikdo neváhá, ovšem napadlo vás někdy, že hlavní životní orgán notoricky známý obrázek vlastně moc nepřipomíná? Původ symbolu srdce je totiž tak trochu záhadou. Někdo vidí obrácené ženské pozadí či poprsí, někdo list břečťanu jako symbol věrnosti, jiný zas otisk semenného lusku vyhynulé rostliny Silphium, kterou staří Řekové či Římané používají především jako antikoncepci.
Věrohodnější se zdá teorie pramenící u Aristotela (asi 384-322 př. n. l.), který ve svém spise Historia animalium popisuje srdce jako skládající se ze tří částí, nahoře „kulaté“ a dole „špičaté“. Ve 14.
století se inspiruje italský lékař Guido da Vigevano (1280-1349) a podle Aristotelových popisů srdce nakreslí. A vypadá podobně, jako právě náš dnešní oblíbený symbol, který nabývá na popularitě v době renesance a stane se ikonou lásky a citů.
BLUETOOTH: Ať žije král sjednotitel!
Dánský král Harald I. (asi 911-986) miluje borůvky, má od nich neustále modré zuby a vyslouží si tak přezdívku Blåtand neboli Modrozub. Některé teorie sice historku s borůvkami popírají, ovšem důležité je tu něco jiného.
Harald Modrozub je především skvělým diplomatem a uznávaným vládcem a podaří se mu sjednotit dánské kmeny do jednoho království. „Všichni budou spojeni a budou tak lépe komunikovat,“ představuje si nejen on, ale i švédská společnost Ericsson v roce 1994, když vytváří novou technologii pro přenos fotek, videí či dalších souborů z jednoho zařízení do druhého.
Proč by se nejmenovala právě na počest slavného skandinávského krále! Jeho iniciály, zapsané severskou runovou abecedou, vytvoří tedy dnes světoznámý znak. A jak se řekne „Modrozub“ anglicky, aby byla technologie opravdu světová?
Samozřejmě „Bluetooth“.
MUŽ A ŽENA: Bůh a bohyně
Známá kolečka se šipkou a křížkem nejsou na začátku ničím jiným než označením planet. Namalují si je tak již starověcí astronomové, kteří nebeská tělesa spojují nejen se jmény bohů, ale podle zpozorovaných barev vždy i s určitým chemickým prvkem.
Mars má barvu železa, Venuše mědi. Dojde tak k přenesení významu a planetární symboly se mezi alchymisty a chemiky začnou používat i pro označení těchto prvků. A právě ve starých chemických spisech se inspiruje biolog švédský přírodovědec Carl Linné (1707-1778), zalíbí se mu symbol Marsu a Venuše a použije je v roce 1751 i pro označení samčích a samičích rostlin.
Jak to dopadne, už víme – Linného označení se vžije natolik, že se od rostlin dostane až k obecnému označení mužského a ženského pohlaví, které je dnes skoro všude, od horoskopů až po označení toalet.
A kdo chce chemicko-biologickou odbočku obejít, smysl to dává i bez ní. Muž je jako bůh Mars, kde kolečko znázorňuje štít a šipku šíp. Venuše, bohyně krásy, reprezentuje duši či ženské lůno (kolečko), z níž se rodí veškerá hmota (křížek).
MÍR: Klid zbraní s cejchem smrti
Vypadá jako kuří noha v kruhu, někdo ho spojuje se severskou runou smrti, někdo vidí dokonce Neronův kříž se zlomenými rameny používaný při satanských rituálech. Původ symbolu míru je ale zcela jiný. Vytvoří ho britský profesionální designér Gerald Holtom (1914-1985) v roce 1958 v rámci Kampaně pro jaderné odzbrojení a ve skutečnosti jde o kombinaci písmen N a D, znázorněných ve vlajkové abecedě.
Tedy zkratka Nuclear Disarmement neboli Jaderné odzbrojení.
Při svém prvním použití při pochodu z Londýna do Aldermastonu, místa výroby jaderných zbraní, zaujme aktivistu Bayarda Rustina (1912-1987) a doveze jej do Ameriky. Pak se objeví ve válce ve Vietnamu a brzy už je vlastně všude.
Jako symbol míru ho proslaví především v 60. letech hnutí hippies.
FAJFKA: Tak je to správně!
Pokud je něco správné či kompletní, prostě k tomu uděláme fajfku. Jak jsme my Češi přišli na označení symbolu, který je například v angličtině nazývám stroze jako „check mark“, je podle tvaru vcelku jasné, ale kde se tento znak vůbec vzal?
Tady se musíme vrátit do období Římské říše, kdy se v tomto smyslu používá „V“ jako zkratka „veritas“, tedy „pravda“. Při psaní inkoustem se ale často stává, že pero nezačne psát hned, proto v první části písmenka najednou kousek chybí.
Druhá část se pak rychlým pohybem ruky zas o kousek protáhne… a známá fajfka je na světě! Jejím protivníkem se stává křížek, tedy když něco je špatně. Ovšem pozor, platí to tak u nás nebo třeba v angličtině, jiné jazyky by nás ale mohly zmást.
Třeba švédština používá fajku právě pro špatnou odpověď, zatímco správnou označuje „R“.