Říká se mu životní elixír králů a velmožů. Vzácné mumio se od pradávna považuje za zázrak, který dokáže pomoci při řadě vážných zdravotních problémů. Kdysi se informace o něm předávaly jen mezi vyvolenými a i dnes je vysoce ceněným přírodním prostředkem.
Název mumio má svůj původ v řečtině. Znamená „uchovávající tělo“, což je vzhledem k předpokládaným účinkům této látky velmi výstižné. Pravému mumiu se říká černé zlato a v minulých dobách se za něj tímto drahým kovem také platilo.
Tuto hmotu ve svých spisech zmiňuje už antický učenec Aristotelés (384-322 př.n.l.) a popisuje ji jako antiseptický prostředek s celkově povzbuzujícími vlastnostmi, který je užíván především na Kavkaze.
Vysoko v horách
Hutná, lepkavá hmota připomínající dehet je poměrně vzácná. Její barva může mít různé odstíny hnědé až k téměř černé. Má výrazně hořkou chuť, která připomíná pelyněk. Této bylině je podobná také svou vůní.
Sbírá se ve skalních trhlinách, dutinách či výklencích asijských hor, nejčastěji v Kyrgyzstánu, Mongolsku, Indii nebo Číně. Vyškolení sběrači z řad místních lidí mají svá naleziště v těžko dostupném terénu ve výšce nad 3000 metrů. Mumio vytváří drobné krápníky a proto se mu říká také slzy hor.
Zajímavé složení
Jeho původ není zcela objasněn, jedna z teorií tvrdí, že jde o vedlejší produkt při vzniku ropy. Jiná hypotéza ho označuje za organické pozůstatky fauny a flóry, které se během tisíců let promísily s anorganickými minerály.
Další možností je, že by prý mohlo jít o mineralizované exkrementy dávných hlodavců a následnou činnost geologických procesů.
Podle chemiků se v případě mumia jedná o cennou přírodní směs organických i anorganických látek, obsahující řadu vitamínů, minerálů, aminokyseliny, steroidy, éterické oleje, fosfolipidy a další biologicky aktivní látky. Uvádí se, že mumio obsahuje přes 200 různých komponentů.
Král léčiv
Východní národy ho považují za prostředek, který může významně oddálit stárnutí organismu a podle Tibeťanů je králem léčiv.
Stejně, jako jsou jím nadšeni antičtí učenci, také ve středověku a renesanci ho jako lék uznávají známé osobnosti tehdejší medicíny, jako například Avicenna (980-1037), Paracelsus (1493-1541) nebo Georgius Agricola (1494-1555).
Zatímco po dlouhá staletí se informace o jeho účincích uchovávaly jako vzácné tajemství, určené k předávání jen v rámci rodů nebo církevních řádů, v 18. století vychází v Číně rozsáhlé dílo o možnostech léčby touto přírodní látkou.
Důležitá obezřetnost
Podle jeho příznivců má účinky na zvyšování odolnosti organismu, pomáhá při únavě a výrazně posiluje imunitní systém. Doplňuje hladinu vitamínů a minerálních látek, urychluje hojení a chrání proti působení negativních vlivů prostředí.
Jeho významné antiseptické účinky podporují také boj s různými druhy zánětů. Pokud by chtěl někdo účinky mumia vyzkoušet na vlastní kůži, je třeba dát si pozor, aby si zakoupil ověřený produkt. I dnes se na trhu mohou vyskytnou nejen méně kvalitní výrobky, ale i padělky.
Rozdílné názory
Navzdory tomu, že mumio doporučují lidoví léčitelé, někteří lékaři i lidé, kteří mají s tímto přírodním prostředkem vlastní zkušenosti, existují stále pochybnosti o tak významných účincích, které jsou deklarovány.
Například Český klub skeptiků Sisyfos uvádí, že údaje o léčivých vlastnostech jsou nevěrohodné například kvůli nedostatku klinických studií nebo nestandardnímu složení mumia.
