Blaník je naší uctívanou horou. Tajemno kolem ní ještě více přiživí romantismus 19. století. V hoře se prý ztrácejí lidé! Po určité době z ní znovu vystoupí na povrch zemský s přesvědčením, že uvnitř strávili pár hodin.

Ve skutečnosti ale zatím uplyne několik let, protože prý pouhý den strávený uvnitř hory rovná celému pozemskému roku.

Podivnou a diskutovanou událostí se stává odstřel horniny z Blaníku pro základní kámen Národního divadla v roce 1868. Kamenický pomocník Václav Podbrdský se tehdy propadne do nitra hory.

Uvnitř stráví jenom 18 hodin, ovšem po návratu domů zjistí, že zatím uběhlo 18 let a všichni ho dávno prohlásili za mrtvého. Kolují potom zkazky, že zdejší energetická anomálie zajistí přechod do jiné časové dimenze.

Zájemcům potom na potkání vypráví, jak se tam potkal nejenom s vojskem, ale i s dávno mrtvými českými vládci.

Reálný základ chybí

Vyprávění o bojovnících, kteří nás nenechají na holičkách přináší lidem jistotu hlavně v dobách nejistých. „Blanický příběh je stále aktuální, protože naděje, že nám někdo přijde na pomoc, je uklidňující.

Dle mého soudu se mýtus oživuje vždy, když se něco v národě děje. Když vyvstane potřeba pomoci,“ říká historička Eva Doležalová. Současní dějepisci se nechávají slyšet, že legendy o Blaníku nemají žádný reálný základ.

Jedná se zkrátka o romantické povídačky, které tajemný vrchol hory přitahuje od pradávna jako magnet. „Celý ten příběh je krásný mýtus, který má s realitou pramálo společného. Blaník ale přitahuje svou magičností.

Věčnou touhou historiků je bortit mýty a hledat alespoň zrnka pravdy, proto se věnují i Blaníku. A i sama legenda stojí za to, aby byla vyprávěna,“ uvádí Doležalová.

Když historikové diskutují o smyslu českých dějin, na přetřes často přichází i otázka, kdo vlastně blanickému vojsku měl velet. Hovoří se o svatém Václavovi (asi 907–935), ale do hry se většinou dostávají i husité.

Záleží na tom, zda konkrétní odborníci dávají podle vzoru dějepisce Františka Palackého (1798-1876) přednost husitům, nebo naopak holdují svatováclavské tradici.

Většina z nich ale dnes už dává přednost svatováclavskému kultu, takže v čele vojska má stát v plné zbroji právě náš patron.

Nápadná podobnost

Pověsti o skrytém spícím vojsku, které má pomoci v dobách nesnází nejsou naší specialitou. Vyskytují se v různých zemích, třeba hned u sousedů, na hranicích Rakouska a Německa. Poblíž Salzburgu se do výše 1972 metrů tyčí hora zvaná Untersberg.

„V jejím srdci spí sám císař Fridrich Barbarossa. Čeká se svým vojskem, až dostane pobídku přijít svojí zemi na pomoc,“ říká legenda. Existuje i její odlišná varianta.

Podle ní se v horském masivu neukrývá římský císař Fridrich Barbarossa (1122-1190), ale přímo zakladatel středověké římskoněmecké říše Karel Veliký (747-814). Pověst je velmi podobná té české.

„V mýtech o císaři Rudovousovi jsou některé prvky, které přešly do blanické pověsti,“ píše současný regionální badatel Radko Bílek. V Polsku se podobné příběhy šíří o Babí hoře, Slováci zase mají svoje vojsko uvnitř hory Sitno.