Blonďák s charakteristickým chraplavým hlasem okouzlil na přelomu 70. a 80. let celou republiku. Měl našlápnuto stát se největší českou hudební hvězdou a prosadit se i v tvrdé zahraniční konkurenci. Jenže přišla jedna osudná noc a všechny sny byly náhle pryč.

Pro děti je vždycky jednodušší pokračovat v povolání svých rodičů, protože svůj vzor mají neustále před očima. U Jiřího Schelingera i jeho o rok mladšího bratra Milana se to podařilo napůl.

Po matce Miloslavě sice žádné sklony ke květinářství nezdědili, zato otec Josef, koncertní kytarista, je oba ovlivnil zásadně.

Vzestup od školních let

Jiří Schelinger svou první kapelu založil už na základní škole v pražských Nuslích. Jmenovala se Nothing But Nothing, Jiří v ní hrál na kytaru a snažil se vyrovnat svému vzoru – Brianu Jonesovi z The Rolling Stones.

Skupina nikdy zvlášť neprorazila, ale o nadějného kytaristu byl zájem, a tak zakrátko už Jiří Schelinger vbíhal na pódium jako člen známější sestavy Smaragd a ještě o něco později v řadách bluesmanů z The Happy Five. Nabíral zkušenosti, začal už také zpívat a stále snil o ještě větší šanci.

Šíp málem spadl ze židle

Ta šance přišla v roce 1971. Při vystoupení v pražské kavárně Valdek ho slyšel zpívat tehdejší kapelník a baskytarista skupiny Faraon Karel Šíp.

„Málem jsem spadl ze židle a okamžitě mi bylo jasné, jaký je to talent,“ vzpomínal později kapelník. A protože tehdejší Jiřího kapela odjížděla bez něj na turné a Faraon měl volné místo, slovo dalo slovo a Jiří měl nové angažmá. A cestu ke slávě otevřenou.

Nemoc stvořila dokonalý hlas

Cesty k úspěchu tehdy vedly někdy i zvláštními směry. Faraon to vzal přes Bulharsko, kam odjel na čtyřměsíční turné po plážových barech. Pro někoho možná podřadná štace, pro Jiřího Schelingera důležitý mezník.

Právě u moře kapela nazkoušela píseň Holubí dům, kterou po návratu nahrála a Jiří Schelinger se náhle vyšvihl na vrchol popularity. Přispěl k tomu i jeho osobitý hlas.

O nenapodobitelný chraplák se nemusel nijak snažit, vypěstoval si ho už v dětství po dlouhotrvajícím období zánětů nosohltanu, během nichž jen sípal. Teď ho proměnil ve svůj hlavní trumf.

Jak získat pěveckou hvězdu

Trumfem pro skupinu Faraon byl ale jen krátkou dobu. Karlu Šípovi ho totiž zanedlouho poněkud nevybíravým způsobem přetáhl František Ringo Čech, jehož skupina byla v té době přece jen ještě o úroveň výš.

Karel Šíp se se Schelingerovým náhlým odchodem vlastně nikdy úplně nevyrovnal. Skupina se rozpadla, on sám prodal vybavení a od té doby už v žádné kapele nehrál.

Náhradník za rockovou legendu

Zato hvězda Jiřího Schelingera stoupala ještě strměji. Holubí dům byl jen začátek. Posluchači si nadšeně podupávali u hitů jako Jsem prý blázen jen, Hrr na ně a dalších.

Zahrál si v komedii Trhák, s kapelou se stal předskokanem britské skupiny Smokie a slavná kapela Black Sabbath prý vážně uvažovala o tom, že by ho pozvala, aby nahradil rockovou legendu Ozzyho Osbourna.

V tu chvíli nic nenasvědčovalo tomu, že se zářivá kariéra rockové hvězdy chýlí k tragickému konci.

Nabídka, která se neodmítá

Na začátku dubna 1981 patřil Jiří Schelinger k nejžádanějším umělcům v republice, a tak nebylo nijak překvapivé, když se ohlásila návštěva ze Slovenska.

Hned dva produkční ho přišli přemluvit, aby vystoupil v populárním Televizním klubu mladých, natáčeném v Bratislavě. Měl tam sám bez doprovodu kapely zazpívat svůj největší hit – Holubí dům.

Málokterý pořad měl tehdy takovou sledovanost, a tak tuhle nabídku snad ani nešlo odmítnout.

Cesta na Slovensko bez doprovodu

Do Bratislavy Jiří přesto neměl vyrazit sám. Doprovázet ho měla manželka Jitka. Jenže těsně před odjezdem dostala chřipku. Jiří Schelinger jí obstaral zásobu nedostatkových vitaminů a vydal se autem na Slovensko.

Nemohl tušit, že jede vstříc smrti a že jeho auto sehraje v nadcházející tragédii velkou roli. Kdyby tenkrát Jitka jela s ním, možná by žil a zpíval dodnes.

Soupeření o krásnou dívku

Natáčení proběhlo bez potíží a Jiří Schelinger honem nasedl do auta, aby se vrátil k nemocné manželce. Jenže nenastartoval. A protože v servisu si nevěděli rady, nezbylo než v Bratislavě zůstat přes noc.

Koneckonců v luxusním hotelu Devín to nemusí být tak špatné. A večeře ve vyhlášené restauraci U Františkánů bude určitě zrovna také dokonalá. Tam si ke zpěvákovi přisedla jedna z jeho věrných fanynek.

Měla s sebou přítele, a to zřejmě v kombinaci s přísunem alkoholu a marihuany vyvolalo u obou mladíků trochu fanfarónství. Od té chvíle už je ale další průběh večera pouhou spekulací.

Noční procházka se Skokanem

Nikdo si tak nemůže být jist, zda následnou opileckou procházku noční Bratislavou absolvovali sami, nebo zda se k nim opravdu přidal neznámý muž, možná dokonce dva.

Nejčastěji se hovoří o zaměstnanci místního Slovnaftu Marianu Husákovi, známému pod přezdívkou Skokan do Dunaje. Nikdo by se nemohl divit, kdyby to byl právě on, kdo navrhl bláznivou sázku.

Kdo dokáže z mostu skočit do ledové dubnové řeky, získá přízeň jediné dámy v oné noční společnosti.

Do Vltavy stejně jako do Dunaje

A Jiří Schelinger se nenechal dlouho přemlouvat.

„Jirka měl ten večer veselou, bezstarostnou náladu a prohlásil, že u nich v Praze se skáče z mostu do Vltavy, takže proč ne tady v Bratislavě do Dunaje…,“ vzpomínala později dívka, která byla té noci v partě na mostě.

Schelinger jí jen strčil do ruky svou tašku a pak se stejně jako Husák bezhlavě vrhl do temné hlubiny. Jenže Skokan do Dunaje měl přece jen víc zkušeností. Dokázal vyplout na hladinu a chytit se bójky. Zpěvák takové štěstí neměl, voda se za ním zavřela.

Jiřího přátelé rychle zalarmovali tehdejší Veřejnou bezpečnost, tam se ale nikdo neměl příliš k činu, a tak se promeškalo mnoho cenného času. Jeho tělo vyplavila voda až po několika týdnech. Jiří Schelinger opustil pódia i nahrávací studia v pouhých třiceti letech.