Ve 30. letech minulého století vytáhla australská armáda proti nečekanému nepříteli. Tím byli ptáci emu, kteří spásali farmářům obilí. Výsledek? Emuové vyhráli a pověst vlády utrpěla zdrcující porážku. Jak se kuriózní příběh odehrál?
Skupina tří vojáků pod velením majora Mereditha, jeden dokumentarista, dva lehké kulomety Lewis, deset tisíc nábojů a několik nákladních aut.
Tuto sílu vyslal na podzim roku 1932 australský ministr obrany, sir George Pearce, aby zúčtovala s hejny nelétavých ptáků emu. Ti se v Západní Austrálii kvůli suchu stěhovali k lidským farmám a ničili úrodu.
Zoufalí zemědělci žádali o pomoc a vláda se uvolila jim vyhovět. Ministr očekával snadné vítězství a jednoduchý zisk kladných politických bodů. Ošklivě se ale přepočítal.
Na emu s kulometem
Dva dny se vojáci v oblasti snažili nahánět asi 20 000 ptáků emu, ale ptáci se vždycky rozutekli a z lovu nic nebylo. Potom se bojová skupina pokusila je přepadnout, a tak si na ně počkala u jezírka, kam chodili pít.
Australané si byli tak jisti úspěchem, že dokonce nechali filmaře předtočit video o tom, že svízelům s opeřenci už je konec. Jak se ale říká, stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko, se nemusí vyplatit.
Když se k vodě přiblížilo hejno čítající asi 1000 jedinců, vojáci do něj spustili palbu hlava nehlava. Po pár dávkách se kulomet zasekl a emuové se rozprchli…, nu, jako když do nich střelí.
Celý masakr si vyžádal sotva 30 ptačích obětí a mnohem víc nábojů, než by si armáda bývala přála.
Když se budeme držet válečné rétoriky – se kterou přišel sám autor natočeného videa – vojáci dopadli jako sedláci u Chlumce a emuové mohli slavit triumfální vítězství.
Z ostudy kabát
Když major Meredith viděl, že jeho plán nevychází, nechal další den kulomet nainstalovat na náklaďák. Poučili se ale i ptáci emu – pochopili, že chodit ve velkých hejnech je nebezpečné, a místo toho se začali dělit na menší skupinky.
Ukázalo se, že honit opeřence po kraji je nápad stejně pitomý jako ten předchozí – auto v hrbolatém terénu jezdilo moc pomalu, takže mu oběti utekly, a kulometem se z korby kodrcajícího se vozidla stejně nedalo nic trefit.
Vojákům pomáhali farmáři (vesměs veteráni z první světové války) a snažili se jim ptáky nahánět. To dělali tak, že do hejn najížděli. Pokus skončil, když se hlava jednoho sraženého emu zapletla do volantu a řidič naboural. Celá klauniáda trvala asi týden.
Za tu dobu si Meredith a jeho tým utrhli takovou ostudu, že jejich nadřízení akci přerušili. Vojákům se povedlo zastřelit všehovšudy asi 200 ptáků.
Veteráni se museli pustit do farmaření
Proč se vojsko do akce proti běhajícím ptákům vůbec pustilo? Důvody je třeba hledat o desetiletí dříve. Tehdy se do Austrálie vrátilo mnoho zraněných veteránů z první světové války. Mnozí z nich si z fronty nesli trvalé následky a nemohli najít práci.
Vláda jim ze začátku moc nepomáhala a až v důsledku tlaku veřejnosti začala problém nějak řešit. Přišla s plánem přidělit bývalým vojákům zemědělské pozemky, na kterých by hospodařili.
Moc se to nedařilo, protože pozemky byly moc malé, na špatné půdě a mnozí vojáci se v práci na poli nevyznali. Do toho udeřila světová hospodářská krize.
A ve státě Západní Austrálie tomu pak nasadilo korunu sucho a právě ptáci emu, kteří strádajícím hospodářům přišli ve velkém spásat pšenici. Běžné ploty proti králíkům mohutné opeřence nezastavily, a tak se je farmáři pokoušeli lovit – marně.
Nakonec poprosili o pomoc vládu. Dál to už známe.
Ministr pro válku s ptáky emu
Po zpackané vojenské operaci pokračovali ptáci emu v pojídání pšenice. Za farmáře se ovšem přimluvil premiér Západní Austrálie, a tak se major Meredith a jeho muži za pár dní na místo zase vrátili. Zůstali tam asi tak měsíc, než vyplýtvali všechny náboje.
Ptačí genocida se nicméně pořád úplně nekonala – ptáků emu padlo pár stovek. Vojáci se zatím stali vděčným terčem tisku, který jejich ostudu rozmazal tak, že příběh zlidověl a Australané se jím baví dodnes.
Georgi Pearcovi se začalo přezdívat Ministr pro válku s emuy. Zemědělci však přicházeli o obilí dál. A vláda jejich stesky – asi kvůli utržené ostudě – potom více než deset let ignorovala. Větší úspěch než vojenská akce mělo vypisování odměn za ulovené ptáky. A vůbec nejvíc pomohlo postavit kolem farem pořádné ploty.
