Ženy měly ve starém Egyptě důležitou roli, většinou se však nejednalo o vládnutí, funkce manželek a matek byla pro ně mnohem zásadnější. Přesto se však vyskytly takové, které se s tím nehodlaly spokojit a jejichž ambice často překonaly ty mužské.

Královen, faraonek a vládkyň není v lidské historii tolik, a přesto ty, jež existovaly a existují, vtiskly do linie času svá jména nesmazatelně. Jednou z nich byla také dcera třetího staroegyptského faraona Thutmose I. (asi 16. století př. n. l. – 1483 př. n. l.) královna Hatšepsut (asi 1507 př. n. l. – 1458 př. n. l.). Ta se na trůn dostala shodou okolní po smrti svého manžela Thutmose II. (asi 1510 př. n. l. – 1479 př. n.

l.) jako regentka svého nedospělého nevlastního syna Thutmose III. (asi 1486 př. n. l. – 1425 př. n. l.).

Byla podpořena kněžstvem

Hatšepsut byla záhy po smrti manžela prohlášena za dceru boha Amona a často byla zobrazována při různých rituálech jako žena následující svého syna.

S tím se však budoucí královna nehodlala smířit, Thutmose III. byl označován jako král Horního a Dolního Egypta a Pán obou zemí, kdežto Hatšepsut byla zobrazována v mnohem nižším postavení. Její ambice byly nezastavitelné, a tak nakonec s podporou kněží převzala synovi povinnosti úplně a po šesti letech od začátku regentství byla prohlášena faraonkou pouze s formální spoluvládou Thutmose III.

Žena jako muž

Aby se lid nebouřil a aby byly zachovány tradice, královna vládu převzala společně s maskulinními znaky faraonů, nosila mužské oblečení, jehož součástí byl také nepravý připínací vous při většině ceremoniálních akci.

Přese všechno byla královna podle zachovalých fragmentů zřejmě velice krásnou ženou, sochy, jež se zachovaly, znázorňují její drobnou tvář s jemnými rysy, menší postavu s dobře modelovanými ňadry.

Jak již bylo řečeno, její vládu podporovali téměř všichni kněží Amonova kultu, vysocí úředníci a s největší pravděpodobností také obecný lid. Hatšepsut byla ve své době velmi dobře vzdělaná a zkušená ve správních strukturách říše.

Do dnešních let není zcela jasné, za jakých okolností Hatšepsut převzala trůn a proč se Thutmose III. s nastalou situací smířil a moci se ujal až po královnině smrti. Jedná se zřejmě o tajemství, která navždy zůstanou ukryta v písku.

Egypt jen vzkvétal

Královna se snažila, aby její říše neupadala, naopak podnikala množství výprav za účelem získávání bohatství a slávy. Vedla výpravy do Nubie, Palestiny i do tajemstvím opředené země Punt, jež se nejspíše rozkládala ve východní Africe.

Do dnešní doby se o výpravě do země Punt zachovaly nástěnné reliéfy v královském zádušním chrámu v Dér el-Bahrí, ve starověku nazývaném jako Nejsvětější ze svatých. Odborníci chrám hodnotí za jednu z nejkrásnějších staveb starověkého Egypta.

Pominou-li se zmíněné výpravy, bývá vláda Hatšepsut považována za pacifistickou a mírnou. Královna se snažila rozvíjet hlavně stavební činnost. Za svého vrchního rádce si vybrala architekta jménem Senenmut, který pro ni byl dost možná víc než jen architekt a dvorní hodnostář.

Za vlády faraonky byly velice pěkně vyzdobeny Théby, jako královské město, v Karnaku nechala v Amonově chrámu vztyčit osmý pilon a další.